Děkuji. Z celého srdce.

17.7.2013 se zrodil On the Leaf. Moje zpovědnice myšlenek, úvah a vzpomínek se časem přerodila v plnohodnotný blog, kterému jste vy pomáhali růst. Blog, díky kterému jsem poznal zajímavé lidi a nové přátele. Blog, díky kterému jsem se mohl podílet na skvělých projektech. Blog, který byl součástí mnoha příběhů. Blog, který mi ukázal i temnou stránku sféry. Blog, který mne mnoho naučil a díky kterému jsem získal zkušenosti, které mne v životě posunují dále. Blog, kterému píši tento epilog. 

Útěk ze tmy

Jednoho dne mi přistála v emailové schránce pozvánka na tajemnou akci, která slibovala nejtemnější escape game a začátek něčeho nového. Jsem pro všechnu legraci a dobré napětí a tak jsme se s Patrikem nedávné nedělní odpoledne vydali do Vršovic. Díky Applu za jeho mapy, uvedenou adresu jsme našli rychle a před dveřmi nás vítal domovník, který nás zavedl dovnitř. 

Život v podkroví

 

Jako dítě jsem měl neuvěřitelný strach z podkroví a půd. Už jen samotná představa toho místa mne děsila. Děda na domě půdu měl, vstupovalo se na ní po vysunovacích schodech. Nikdy jsem na ní nevylezl a když tam šel děda, vždycky jsem utíkal dolů do přízemí. Nikdy jsem nechápal, jak Kevin ze Sám doma tam chtěl dobrovolně spát (bohužel s počůránkem Fullerem =D). Měl můj obdiv. To všechno se ale změnilo. 

Cestuji, tedy jsem! aneb jak na levné cestování

Lighthouse Park, Vancouver, B.C., Canada 06/2016

Psal jsem to už mnohokrát a napíšu to znova: cestování je jediná činnost, která nás dělá bohatším, i když za ni utrácíme peníze. A letos jsem toto rčení naplnil (a ještě naplním) až po samotný okraj. 

Nová podlaha - hotovo

Minulý článek na téma podlaha se věnoval jejímu položení. Na první pohled jednoduchý úkon, na ten druhý, když je tomu člověk svědkem, se to přeci jen zdá složitější, ale na ten třetí =) nakonec poznáte, že zkušenému to jde skvěle od ruky a za pár hodin je hotovo! A já vám tady chci dnes představit onen výsledek.

Bezohlednost

Ulice Vancouveru si člověk zamiluje

Možná toho kdysi nebylo tolik. Možná jsem si toho dříve příliš nevšímal. Možná je to tím, že jsem za poslední rok měl možnost poznat odlišná města, státy, národy. Možná se situace u nás mění k horšímu. Nevím. Nedokážu si odpovědět na to, proč. Každopádně čím dál více jsem znechucen tím, kolik kolem sebe vidím dnes a denně bezohlednosti, která se koneckonců mne i osobně dotýká.

Nová podlaha - making of..

V posledním článku o interiéru jsem vás (a vlastně psychicky i sebe =D ) připravoval na pokládku nové podlahy v mámině obýváku. Celé plánování (doručení podlahy, vyhledání vhodného termínu pro pokládku, kterou jsem zároveň musel zkombinovat se svým pobytem v Karviné, abych mohl vše zfotodokumentovat) a výběr toho správného "modelu" a odstínu podlahy Quick-Step (zvítězil Dub ranní světlý prkno) zabralo zhruba měsíc. Pak jsme nechali čas plynout, čekalo mě další cestování, ale i tak jsem se už nemohl dočkat dne, kdy to celé proběhne a bude konečně hotovo.

Střípky z Toulouse

To hlavní z našeho výletu do Toulouse jsme popsali v článku na MesHommes =), takže tady dnes najdete fotky z mobilu (postupně zjišťuju, že je pro mě čím dál větší problém fotit zrcadlovkou, protože mobil je přeci jen rychleji po ruce. Máte to taky tak?) a pár rad, tipů a doporučení. 

Na nových základech

Mámin byt v mé rodné Karviné jsem vždycky miloval. Cihlový pětipodlažní dům z přelomu 50. a 60. let totiž v sobě ukrývá velmi prostorné jednotky. Kdo kdy poznal rozdíl mezi cihlovým a panelovým domem, nejspíš mě pochopí =). Máma má okna kuchyně a obýváku orientovaná na jih a to znamená, že po celý den je v těchto pokojích přemíra světla, kdežto ložnice s okny na sever zase poskytuje v horkých letních dnech chladivý únik. Naprosto ideální dispozice. 

Neděle netradičně

Čím dál tím více cítím potřebu zmizet z města. Zmizet pryč od davů lidí a turistů. Zmizet do míst, kde mě obklopí zeleň a budu daleko od všeho toho ruchu. Zvláštní je, že se to netýká ale zahraničí. Když se rozhodnu vyrazit do Berlína, Londýna, Paříže..všude tam jsem rád součástí toho velkého lomosu lidí. Ale tady v Praze, tady mi to čím dál častěji vadí (možná to bude částečně i tím, že pražský magistrát udělal z Václavského náměstí jedno velké feťácké doupě korunované prostitutkama).

Narozeninový wishlist

Když se přiblíží TO datum v kalendáři, tak někteří jásají a šampaňské odšpuntovávají už týden před, ti ostatní se zděsí, sprásknou rukama a na hlavě se jim přebarví dalších pár vlasů do šedivého odstínu. Narozeniny. Jedněmi milované, druhými nenáviděné. Ať už tak či onak, je to jen datum, číslo v kalendáři a koneckonců nejdůležitější je stejně to, na kolik se cítíme tam uvnitř my sami.

Narozeninová párty

Party a oslavy jsou super. Tedy minimálně ty v okruhu přátel nebo nejbližších. A tak mi vždycky zajiskří oči, když nás někdo na nějakou pozve. Sice si musíme protrpět výběr vhodného dárku (ono obdarovat je jedna věc, ale trefit se nečím, co daného člověka potěší, to už je věc druhá..) a nedejbože správného outfitu (pokud se oslavenec/pozývající rozhodne oslavu okořenit tématem), ale samotný raut, ochutnávání různého jídla, pití, pouštění zlatých 60./80./..doplňte dle libosti, vzpomínání na společné zážitky a trapasy, to je prostě čistá radost.

Stěhujeme se!

To bylo to první, co mě napadlo, když jsem uviděl tento krásný byt. Často se s vámi tady na blogu nedělím o zajímavé interiéry nafocené někým cizím, to spíš na facebooku. Ale tento jeden konkrétní mi nedá spát. Jak jinak, najdete ho ve Skandinávii, konkrétně kousek od Stockholmu, na svědomí ho nemá nikdo jiný než FantasticFrank. Zvu vás na prohlídku, ale pozor, bude to chtít aspoň základní fyzičku ;).

Střípky z Brightonu

O Brightonu jsme toho napsali už celkem hodně, jak na MesHommes tak u Patrika. Takže dneska se tady s vámi chci podělit jen o fotky z mobilu a pár highlightů, které jsme jinde nezmínili =). Stále platí, že nejrychleji to je letadlem z Prahy na London Gatwick (třeba s easyJetem) a pak hodinku autobusem přímo do centra.

10 dní detoxu úspěšně za mnou + podrobný deníček

Dali jsme to! Na 95% (více níže v deníčku), ale dali a jsem na sebe - na nás - pyšný. Nebyla to procházka růžovým sadem a snad jen díky typu mé práce bylo možné projít detoxem a zároveň si nevybírat drahocennou dovolenou. Narovinu říkám, že mít fyzicky náročné zaměstnání, tak do toho nejdu, respektive jedině, že bych byl na tu dobu doma. 

Café Ateliér NESCAFÉ Dolce Gusto

Vzpomínáte si na konec dubna, kdy jsem tady psal o tajné návštěvě ateliéru s tím, že se něco velkého a barevného chystá? Tak dnes vám už mohu prozradit, o co šlo a hlavně, co skvělého to znamená pro vás!

Vyhraj voucher na dva burgery v Hellmann's Burger Truck!

Znáte Hellmann's Burger Truck? Ještě ne? No tak vězte, že je to auto, ve kterém vám připraví skvělé hamburgery! Začala sezóna a tak se Burger Truck opět vydal na cesty naší republikou, kterou projíždí křížem krážem a veze s sebou spoustu dobrot. Dát si můžete klasický Beef Burger, Cheese&Bacon Burger, Portobello Burger a další skvělé pochoutky.

Všem tátům, Lush

Miluju LUSH. To není žádná novinka =). Je mi sympatický jejich přístup ke kosmetice. Miluju to, jak všechno úžasně voní a že zapomenutá koupelová bomba na stole funguje lépe než jakýkoliv difuzér. Zbožňuju jejich smysl pro vtip a detail. Že myslí na různé události a svátky, kdy vždy najdete v jejich obchodech něco speciálního, vtipného a skvělého zároveň. Dodnes se směju nad sprchovým želé Nightwing v podobě netopýra k příležitosti Halloweenu nebo pěnou do koupele Peeping Santa. A protože 19. června je doslova za rohem, LUSH nezapomněl ani na často opomíjené hrdiny..na táty. 

Detaily z naší ložnice

Když jsem na svém blogu začínal psát, byly to články o jednotlivých místnostech v bytě/domě. O tom, jak já si je idealizuju a jak by pro mě měly vypadat. A také o tom, jak bychom se v nich měli cítit, jak by měly působit na nás a třeba také na návštěvy. Celý tento "seriál" najdete tady. Dnes bych se chtěl ale zaměřit na to, co dělá každý domov tím vyjímečným, jediněčně originálním pro každého z nás. Jsou to detaily. 

Jdeme do toho!

Každé jaro ze všech stran na nás útočí zaručené návody na detoxikační kůry. Vždycky jsem nad tím ohrnoval nos a říkal si, že tělo se přece umí detoxikovat samo. Jenže toto jaro na mě dolehla “jarní únava” jako ještě nikdy před tím. Potíž vyhrabat se ráno z postele, i přes delší a dobrý spánek se ve čtyři odpoledne nacházím v totálním útlumu a kdyby to šlo, zabořím hlavu do polštáře a asi normálně spím jako by byla noc. Prostě totální letargie. Neuvěřitelný problém se přemluvit k nějaké činnosti (byť i návštěvu wellness části fitka, o cvičení raději ani nehovořím). Nechuť vařit, uklízet, mluvit na lidi. Stav, který mě upřímně letos opravdu zaskočil. Řekl jsem si A dost! 

Lépe vidět

Od mala trpím na jednom oku tupozrakostí. Je to vlastně i jediný důvod, proč ještě nesedávám za kniplem letadla (a zřejmě asi nikdy ani nebudu, protože je to zatím stále neléčitelné). Druhé oko mám naštěstí zdravé, byť i ono potřebuje půl dioptrie korekce na dálku. A tak brýle nosívám do kina, při řízení auta nebo na přednášky (abych viděl na projekci). Často je ale nasadím i při práci s počítačem, připadá mi, že nemám na konci dne oči tak moc unavené. A protože jsem už po osmi letech fakt potřeboval nové obruby, řekl jsem si, že by bylo fajn si nechat i oči celkově vyšetřit a třeba se poptat, zda by se s tou tupozrakostí přece jen něco nedalo dělat (doba od prvních laserových operací přece už pokročila). 

Coffeetime + soutěž!

Jednoho sobotního rána plného líbivé pohody jsem se za značně hlasitého zpěvu Adele z ničeho nic rozhodl naložit se do horké vany a nechat ještě chvíli okolní svět mimo dohled mých myšlenek. Vana byla plná, Adele přešla z Hello přes Send my love a I miss you až k When we were young, když mne začal do nosu štípat smrad. Něco se pálilo. Při tom bleskovém výskoku z vany a běhu do kuchyně jsem se málem natáhl na naši dřevěnou podlahu jako předložka z tygra, abych v zápětí uviděl rozteklou černou hrůzu s několika tančícími plamínky. Při tom ranním blouznění jsem zapomněl, že jsem si dal v moka konvičce vařit kávu, která nejen že vyvřela na sporák, ale taky to pod náporem teploty vzdalo plastové ucho, které se doslova rozteklo. Pohoda fuč, kafe fuč, konvička fuč a vidina hodinového drhnutí přede mnou. 

Ideální byt

Naše ložnice; foto - Martin Faltejsek

Už to budou dva roky, co jsme se nastěhovali do aktuálního bytu na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Mám ale v čerstvé paměti ty týdny, kdy jsme vybírali, kterým nabídkám budeme věnovat svůj čas a energii a které naopak necháme někomu jinému. Pokud máte poměrně přesnou představu o bytě, ve kterém chcete bydlet, je pak podobné hledání hodně namáhavé, mnohdy dlouhé a nakonec stejně skončíte u kompromisů.

Tajná návštěva ateliéru

"Kristýno, Honzo, můžeme?"

"Ano!"

"Dobře, máme zvuk?"

"Jede."

"OK, takže poprosím o ticho, kamera áááááá jedem!"

Na křídlech Swiss Airlines Boeing 777-300ER

Jednoho rána přišla zpráva: pojedeš do Curychu! Chvíli jsem si myslel, že je to žert (po zrušené Jižní Karolíně a o pár měsíců později Stockholmu, jsem už něčemu takovému jen těžko věřil), pak jsem ale pro jistotu odpověděl, zda to bude po zemi nebo vzduchem. Když mi o hodinu později přistály v emailu letenky, nebylo pochyb, že o vtip nejde a já se opravdu poprvé vydám "reprezentovat". 

One banana every day

Moje babička, i přes to, že v těch krušných dobách se na ně stály fronty, říkávala, že bych měl sníst každý den jeden banán. Nechápal jsem proč, ale chutnaly mi, tak jsem se toho snažil držet. Dnes si den bez banánu nedokážu téměř představit (a tak je pro jistotu občas sním dva, tři..). 

..a začal jsem létat

Včera to byly přesně čtyři roky, co jsem poprvé vzlétl do oblak. Od té doby to bylo doteď ještě 31x na pravidelných linkách a 6x v malé Cessně 152 (tyto lety na mapě nejsou, systém nezná malá travnatá regionální letišťátka a ani si nedokážu představit, jak by zaznamenal start a přistání na tom samém místě). Proč je to pro mě tak vyjímečné? 

Fotografování zakázáno

Při všem tom cestování za poslední měsíce se mi podařilo uzmout trochu volného času a navštívit rodinu. Přece jen prarodiče už mají svůj věk a každá chvíle strávená s nimi je pro mě vyjímečná (a kdo čte můj blog ví, že k nim mám hodně blízký vztah). A tradičně došlo i na prohrabávání se starými fotografiemi a vzpomínání. 

Chlapa kosmetikou neurazíš #6 + LUSH soutěž

Když přijde mezi kamarády řeč na Lush, tak to vždycky vzbudí samé pozitivní reakce. Všichni se shodnou na tom, že je dostává vůně všech produktů. Obdivují, s jakou hravostí dokáží vymyslet různé koupelové bomby, pěny, želé.. Líbí se jim, že většina jich je samokonzervačních, používají recyklovatelné obaly a snaží se v co největší míře vyhýbat syntetice. A debata končí slovy, že pracovat by v prodejně nemohli, protože by je rozbolela hlava. Nic nelze namítnout, já osobně bych nevydržel ani v drogerii..nicméně do prodejny Lush vejdu pokaždé, co jdu okolo. Je to svět sám pro sebe, kde pracují opravdoví srdcaři. 

Zvlhčovač vzduchu Dyson AM10

Před více jak měsícem nám doma přistálo UFO. Ne, žádní zelení mužíčkové ani vetřelci, ale zvlhčovač vzduchu Dyson AM10. Upřímně, měl jsem obavy, jak tento na první pohled velmi futuristický design bude pasovat do našeho interiéru, no nakonec do něj v obýváku i v ložnici zapadl tak nějak přirozeně. A že je vám název Dyson povědomý? Ano, je to stejná firma, co vymyslela průkopnické superrychlé vysoušeče rukou AirBlade, s kterými se setkáte na většině veřejných toalet. 

Vyhraj zastřihovač vlasů a vousů Braun Series 7

Neříkám, že by měli někteří chlapi úplně přestat navštěvovat holiče nebo lazebníka, ale mít doma pomocníka v podobě zastřihovače vousů a vlasů se hodí. Ať už pro chvíle, kdy oblíbený salon nemá zrovna volný termín anebo jednoduše nestíháte. A koneckonců, hodí se i v době, kdy chcete radikálně změnit visáž a místo bujné kštice na hlavě si začít pěstovat tenisák =D (mávám na své 15 leté já). 

Vyhraj dvě vstupenky na výstavu Cronenberg - Evolution!

"Dokonce i Hitchcock o sobě rád přemýšlel, že je loutkař, který může manipulací donutit své publikum skočit. Rád si myslel, že má takovou moc." 

- David Cronenberg

Courage

Je to už pár týdnů, co se na blogu objevil poslední článek. Jednoduše nezůstává na psaní čas. Pominu-li to, že v práci mi přibylo povinností, tak můj (náš) závazek více v roce 2016 cestovat si vybírá také svou daň. Po návratu z cest jsme vždycky tak unavení (fyzicky, z toho všeho chození; psychika naopak zaživá očistu!), že myšlenky na psaní jsou uklizeny někde v hodně zapadlé části mysli a jediné, po čem toužíme, je udržet se ještě nějakou chvíli na Římské (Bergenské .... ) vlně a snažíme se nepřipouštět si opětovnou každodenní realitu. 

Every morning story

Každý máme své ranní rituály. Někdo chodí běhat, jiný si dává studenou sprchu, další cvičí pět tibeťanů nebo snídají jen a pouze po anglicku. Jsou to prostě činnosti, bez kterých si nedokážeme pomalu představit naše ráno. Pomáhají nám začít náš den s úsměvem na rtech a dobrou náladou. Mým ranním rituálem je pití kávy. Ta chvíle, kdy otevřu balíček čerstvě upražené a namleté kávy a z něj se doslova vyvalí pronikavá, ale jemná vůně, je jedním z nejlepších budíčků. 

Childhood .. part 2

Už je to spousta měsíců, kdy jsem napsal první článek čistě o svém dětství a dneska bych chtěl na něj navázat. Protože vracet se do svého dětství, to je jako ta nejfantastičtější cesta strojem času do chvílí plných bezstarostných radovánek, svobodné fantazie a světa "můžu téměř vše a nebudu za hlupáka" (pochopíte v další části textu). 

#CreativeTrail winner is..

Je to tady. Měsíc utekl jako voda. Prožili jsme v něm další Vánoce, přivítali rok 2016 a mnozí z vás utčitě začali pilně pracovat na svých předsevzetích =). Měsíc se může zdát v lidském životě jako poměrně krátká doba, ale je to zhruba 30 dní a 30 nocí, během kterých se toho dá zvládnout neuvěřitelně hodně. Za měsíc můžete několikrát procestovat zeměkouli. Za měsíc si můžete vypěstovat moustache a vrhnout se tak do projektu Movember. Anebo za měsíc jste mohli přijít na to, co vás v životě inspiruje a zapojili jste se tak do soutěže #CreativeTrail o #NikonOdMajkiho. Dnes konečně přišel čas na vyhlášení jejího vítěze. 

City of My Heart

Seděl v kupé plném do posledního místa. I tak si v něm připadal sám. Měl kolem sebe zase tu bublinu. Bublinu, která mu dovolovala mít soukromí a žít ve vlastním světě i přesto, že kolem bylo rušno. Sledoval očima tu dobře známou krajinu. Krajinu, která se lišila jen barvami podle ročního období. Ty stejné domy, ty stejné louky a lesy. Ta stejná nádraží. Nikdy oka nezamhouřil, i když cesta trvala hodně přes 12 hodin. Pozorovat ubíhající panorama bylo jeho vášní, stejně jako se jí stalo město, do kterého mířil. Paříž.

Just few things

Předsevzetí si nedávám..to už ale víte =). A ani se to nesnažím příliš přehánět s plánováním nějakých wishlistů (toho, co bych si chtěl/měl v daném roce pořídit), protože ono to stejně potom skončí všechno jinak. Když jsme ale dělali velký předvánoční úklid, přišel jsem na pár věcí, které by buď už potřebovaly vyměnit anebo nám doma chybí a život s nimi by byl jednodušší. 

To live OWN life

Jsem rád, když vidím šťastné lidi. Jsem rád, když vidím na tvářích úsměv, v očích ty zářící jiskřičky a nefalšovanou radost. Takoví lidé totiž tu svou náladu umí celkem nevědomky šířit i okolo sebe. Proto se rád usmívám, proto mi nedělá problém popřát hezké ráno nebo prima den třeba prodavačce v potravinách nebo baristovi za pultem kavárny. Proto čím dál více omezuji sledování zpráv.

We are..

www.meshommes.com

A nezapomínejte na mou soutěž o digitální zrcadlovku Nikon D5500!!!