Inner sadness

Smích, který střídá chvíle ticha. Pohled do prázdna, smršť myšlenek proletí hlavou. Výraz ve tváři zkamení, nitrem zarezonuje výkřik. Oči se zalesknou, jedna slza stíha druhou. 
Laughter that alternates with moments of silence. Blank stare, whirlwind of thoughts flashes through one’s mind. Face petrifies and a scream resonates deep inside. Eyes fill with tears which start running down the cheeks.

Leather biker jacket

Narozeninový wishlist jsem vám představil před měsícem a když na něj tak koukám, až na Levisky a gramofon (ale jsou v plánu!!) se proměnil během těch pár týdnů v realitu. Díky rodině, přátelům, sobě samému (no kdo nejlépe ví, co vám udělá největší radost, než vy sami!!). A já tak mohu ve svém šatníku konečně přivítat kožený křivák. Jo! Z pravé nefalšované hovězí kůže. Juch! A neváží ani 5 kilo, jako je u podobných zvykem (ty, co jsem doposud nacházel v sekáčích, co tam nejspíš odložili vysloužílí rockeři). 
Birthday wishlist I have introduced a month ago is almost transformed into reality (except Levi's jeans and gramophone, but I am working on it!). Thanks to family, friends and to myself (who know better what do you like most than yourself!!). So I can welcome finally leather biker jacket in my closet. Yeah! From real leather. And its weight is not 10 or more pounds (in real it is 3.5).

How to start a successful blog #1

Psát blog je výsada, kterou má dnes každý. Je jich nepřeberné množství. Zabývají se všemi možnými tématy. Většina z vás, kteří navštěvují ten můj, také nějaký blog vlastní nebo o něm uvažují. Alespoň podle zpráv, které dostávám. Je těžké dát nějakou univerzální radu, jak postavit úspěšný blog (a čím tu úspěšnost budete měřit - Followery? Počty komentářů? Návštěvností? - mám pro vás jednu smutnou zprávu - vše se dá koupit - a bohužel, děje se to i u nás). A tak jsem se rozhodl alespoň sepsat faktory, které mně osobně na ostatních blozích vadí, otravují mě, ztěžují mi jejich prohlížení a čtení, komentování, kazí chuť se na ně vracet. Pokud se těchto chyb vyvarujete, pak máte, podle mne, našlápnuto k dobrému začátku.

Nowadays everyone can enjoy the privilege of writing a blog. There are so many of them dealing with various stuff. Considering the messages I get, most of you who read mine also have your own blog or at least contemplate the possibility of starting one. I guess there’s no universal advice how to create a successful blog. Moreover, how would you measure the success of that blog? By the number of followers or comments? By attendance? Well, I need to tell you something. Everything could be bought and, unfortunately, it really happens. So I’ve decided to list some factors I find annoying and irritating about some blogs; things that make it difficult to read them or leave a comment, and that make me feel like I don’t want to see those blogs ever again. If you avoid all of the mistakes I provide below, you are on the right track to have a successful blog.

Challenge..me!

Spokojenost. Spokojenost se svým životem, se svým bytím. Mnozí se za ní ženou dlouhé roky, marně ji hledají. Ta dokonalá rána, kdy se budí vedle toho nejcennějšího. Ta místa, která jsou s ním i přes svou všednodenní obyčejnost speciální. Ty chvíle ticha, která vlastně nejsou tichá. Ty večerní procházky, ruku v ruce, uličkami měst, která se stávají domovy..domovy na pár dní, týden, měsíc nebo roky. Usínat v objetí, cítit tlukot srdce, vplout bezmyšlenkovitě do říše snů s vědomím, že ráno přijde za chvíli a bude stejně krásné jako to dnešní.
Satisfaction. To be satisfied with your life, with your being. Some people are chasing it for whole years, desperately looking for it. Those perfect mornings when you wake up next to the most precious. Those places which are so special even they are so common for others. Those silent moments which are not silente. Those evening walks, hand in hand, in the streets of cities which becomes homes..homes for days, weeks, months or years. Falling asleep in a hug, feel the beating heart. 

Warsaw and Oslo, tips for trips

Moje babička je ten typ člověka, který je šetřivý a pro své nejbližší by se rozdal. Vždycky mi říkává, ať šetřím taky, na horší časy. Ale copak to jde, připouštět si, že můžou přijít horší časy? Vždyť tak vlastně vpouštím do své mysli fakt, že něco zlého asi fakt přijde. Nicméně, jednu poznámku si nikdy neodpustí: pokud jde o cestování, tak se na šetření Miško vykašli. Cestuj jak nejvíce to jde. A tak se tím řídím.

My grandma is the kind of person who is thrifty. She always telling me to save money, for the hard times. But how it comes to admit that hard times could come? With that I actually let in to my mind the fact that something bad can really come. However, one note she will never forget to say: when it comes to travel, forget about saving, Mickey. Travel as much as it goes. And so I follow that.

Chlapa kosmetikou neurazíš #4

Občas ženám závidím. Závidím to, že jim nerostou vousy (minimálně né tolik, né tak tvrdé a tak rychle =D ). Občas je několikadenní strniště fajn, ale většinou je to otrava. Druhý, třetí den po oholení to vypadá nevzhledně, při líbání to škrábe a píchá, přijde mi, že i pokožka je citlivější a náchylná na pupínky, prostě něco, o co nestojím. A tak holím..téměř denně, nejlépe ráno. Dnes vám ukážu, čím.