Prague metro

Metro. Bezpochyby nejrychlejší způsob městské dopravy v metropolích. I přesto, že v Praze žiju s přestávkami 10 let, nedokážu si na něj vytvořit jednoznačný názor. Nevím, jestli ho mít rád, brát ho jako nejpohodlnější způsob dopravy z jednoho konce města na druhé, nebo je to jen nutné zlo, které kvůli úspoře času denně podstupuji, protože po povrchu by cesta trvala jednou tak dlouho. 

Metro. No doubt it is the fastes way of urban transport in cities. Even though I live in Prague for 10 years (with small breaks), I still don't have a clear opinion about it. I don't know whether to like it, to take it as the most convenient way of transport from one end of city to the other, or it is just a necessary evil, to save time, because the journey on the surface lasted twice as long. 

Interview: Zuzana Kubíčková

Zuzana Kubíčková je jméno, které už nějaký čas má na české módní scéně "zvuk". Mladá návrhářka je držitelkou titulu Módní designér roku 2011. Typické pro její tvorbu je hedvábí ve všech možných podobách, nebojí se experimentovat, používat výšivky a krajky. Poslední dobou směřuje svou tvorbu k malým ready to wear kolekcím. Aby se mohla více věnovat zákaznicím, poskytovat jim individuální a nadstandardní servis, přestěhovala se nedávno do velkého ateliéru na Vinohradech, který zároveň slouží jako showroom a archív kolekcí. Dostal jsem příležitost zúčastnit se oficiálního otevření, které se konalo společně s představením jarní kolekce a také Zuzanu krátce vyzpovídat. Tímto chci Zuzce a Veronice z Artspeak PR poděkovat za tuto příležitost a skvělý zážitek.

Zuzana Kubíčková is name that already has a "sound" on the Czech fashion scene for some time. Young designer holds the title Fashion Designer of the Year 2011. Typical for her work is silk in all possible forms, she's not afraid to experiment, to use embroidery and lace. Recently, her work is directed to small ready-to-wear collections. To be able to devote more time and care for her customers, providing them individual and premium service, she recently moved into a large atelier in Vinohrady, Prague, which also serves as showroom and archive for her collections. I got the opportunity to attend the official opening party which was held together with a presentation of spring collection and I could also make a short interview. Hereby I want to thank Zuzana and Veronika from Artspeak PR for this opportunity and great experience. 

Whole interview in English is below the Czech one. 

Bomber jacket

Dresscode. Slovo, které jasně říká, co znamená - obléci se tak, jak velí jeho definice. Při nástupu do nynějšího zaměstnání jsem se k němu svým podpisem musel také zavázat. Není sice z pohledu jiných pracovišť jako je banka nebo právní kancelář tak přísný, ale mému šatníku čáru přes rozpočet tehdá udělal. Žádné ripped džíny, žádná trika s potiskem nebo nápisy, žádné divoké tenisky (Jeremy Scott by si se svýma okřídlenýma adidaskama prostě neškrt).
Dresscode. The word that clearly states what it means - to dress up as its definition command. When I was entering my present job, I had to commit to respect it. It is not so strict as in banks or law agencies, but I had to make big changes in my closet. No ripped or torn jeans, no t-shirts with prints or signs, no wild sneakers (Jeremy Scott would be discarded with his winged adidas sneakers).

Tour Eiffel et L'amour

Jsem doma, ve svém rodném městě. Za okny padá sníh, všude bílo a já mám konečně pocit, že přišla zima. Až dopíšu tento příspěvek, obleču si mikinu, parku, zabalím se do obrovské šály, natáhnu čepici, nazuju chelsea boots a půjdu zkoulovat pár stromů a uválet aspoň malého sněhuláka. Ale včera jsem vzpomínal na Paříž. Zase. Ještě stále ve mě doznívá. 

I'm in my hometown. Snow is falling outside, white colour rules everywhere and I finally have feeling that winter comes. When I finish this post, I will wear sweatshirt, parka, wrap me up to oversized scarf, put on beanie and chelsea boots and I will snowball some trees and build at least small snowman. But yesterday I thought of Paris. Again. It's still fading in me.

Don't blame Valentine (and get some inspiration)

Zatracovaný svatý Valentýn. Mnohými nenáviděný, údajně komerční, svátek. Při tom někteří aspoň v tento den doufají, že se svou vyvolenou polovičkou zažije něco romantického, dostane nějakou pozornost z lásky, bude se cítit něčím speciální. Ruku na srdce, ne každý má smysl pro to, projevovat svou lásku k druhému po celý rok, nezjištně a tak nějak nárazově, nečekaně. Proto já osobně tento den zamilovaných neproklínám. Dá se polemizovat, jestli vznikl, aby vytáhl z lidí po Vánocích další peníze, nebo to bylo něco zcela spontánního, nicméně podle mnoha zdrojů se jeho počátky datují do 18.-19. století v Evropě, odkud se dostal s přistěhovalci do Ameriky, kde byl také řádně zpopularizován (a teda ať je po vašem, zkomerčněn). 

Incognito

Občas mě popadá stihomam, že na mě na ulici, v metru, v obchodě nebo kdekoliv jinde každý druhý civí. Sjíždí mě pohledem od hlavy k patě, spaluje mě očima a hlavou se mu honí nenávistné nebo posměšné myšlenky. Vždycky to svedu na nedůvěru v sebe sama, na nejistotu, která mě ještě z času na čas přepadne (pozitivní je, že s tím už delší dobu pracuju a je to rok od roku lepší). Nechápu ale, že v zahraničí se mi něco podobného ještě nestalo.