Letní osvěžení? Frappé!

Já vím, že na mnoha místech to tak poslední dny nevypadá, ale léto je v plném proudu, vlastně ve své polovině. Volné večery trávíme venku procházkami, ty páteční pak často s přáteli u nás nebo u nich doma s drinkem, dobrou muzikou a hlavně vysmátou náladou. Co si ale naši kamarádi u nás zamilovali, je frappé. Já osobně si bez něj léto nedokážu představit a na dovolené to byla povinná každodenní položka na účtu z beach baru. Přece kdo jiný než Řekové umí udělat lepší frappé (já to nejsem, ale zlepšuju se!!).

Analogue photography #2

Úsměv nic nestojí, camera Canon AE-1, lens 50mm, film Fujicolor C200, aperture f/1.8, shutter speed 1/250

Měsíc. Dva. Tři. Tak dlouho je to od chvíle, co jsem vám ukázal můj první pokus s analogovou zrcadlovkou. Musím se přiznat, nezlepšil jsem se. Fotky dopadly více méně stejně. I tak jich tady najdete dneska méně. Mám problém. Nevím, co fotit. A když nevíte, co fotit a občas cvakáte "na sílu", tak výsledek je přesně takový - nijaký. A tak film ve fotoaparátu leží měsíc, dva.. Občas ho z procházky nebo výletu dovezu aniž by přibyl jediný snímek. A to pak častěji a častěji končí rozhodnutím ten kus poctivé japonské techniky, co rozhodně není z plastu, nechat doma.

Beauty named sunrise

Pro krásu se musí trpět, říkali. Krása bolí, říkali. Krásné věci jsou drahé, říkali. Částečně měli pravdu. Dusit se celý večer v malých Malých černých je utrpení. Plastická operace nebo o číslo menší lodičky opravdu bolí. Birkinka nebo Ferrari nestojí pár korun. Oni ale asi smýšleli trochu povrchně. Oni asi zapomněli na tu přirozenou krásu. Krásu od přírody. 

-- střih --

You must suffer for the beauty, they said. Beauty hurts, they said. Beautiful things are expensive, they said. Mostly they were right. To choke all night in little LITTLE black dress is suffering. Plastic surgery or about a number smaller louboutins really hurts. Birkin bag or Ferrari doesn't cost few bucks. But they probably think little frivolous. They forgot about the natural beauty. The beauty of nature.
-- cut --

Velká narozeninová giveaway

Ahoj. Jsem On the Leaf. Za posledních 10 měsíců jsem vyrostl. Babyccino mi přestalo chutnat, objednávám si teď karamelové latté a věřím, že se časem dopracuji až k čistě lahodnému espressu. Většina z vás mě už dobře zná, i tak ale doufám, že dokážu občas (mile) překvapit. Dospívám nejen díky Michaelovi, ale hlavně díky vám. 

Sfoukávám dvě svíčky

Je šest hodin ráno. Sedíme s Patrikem ve vlaku, jsme na cestě už přes 8 hodin a já přemítám. Blog dnes totiž slaví své druhé narozeniny. Vznikl vlastně proto, abych ze sebe vyventiloval myšlenky, co se mi honí hlavou. Nečekal jsem, že tohle "dítě" vyroste v to, čím je dnes. Že mu budu věnovat velkou část volného času, že na něm budu prezentovat i své outfity a už vůbec bych si před dvouma rokama nemyslel, že zaujme značky a otevře mi tak dveře k zajímavým projektům, lidem a spolupracem. A pak také k novým přátelstvím. 

Za všechno tohle jsem vděčný. Vděčný těm, kteří viděli a vidí potenciál. Kteří se nebojí napsat nebo zavolat, sejít se, popovídat si. Kteří vložili a vkládají ve mě svou důvěru. 

Pak jste tu samozřejmě také vy, čtenáři, fanoušci. Stejně důležití jako výše zmínění. Vlastně ještě důležitější. Bez vás by těch příležitostí nebylo tolik. Bez vás by nejspíš chyběla motivace. Každý komentář si vážím, o to víc pak ty, ve kterých se rozepíšete, podělíte se o své pocity a nálady a já se v tom necítím pak v důsledku tak sám. 

Můj život je o to všechno bohatší.

Děkuji. 

Sfoukávám tímto pomyslné dvě svíčky a přeji si..přeji si v duchu a tiše, snad mi prominete to tajemství, ale taková přání se prý splní spíš..

A pro vás pro všechny jako poděkování ode mě a partnerů tohoto blogu spustím v pondělí večer velkou narozeninovou giveaway o spoustu, velkou spoustu dárků. 

Just to look forward

Těšení se. Přemýšleli jste někdy nad tím, co to pro vás znamená? Co to ve vás vyvolává a jaký to má dopad na vaši psychiku? Je to možná až určitý druh drogy, který povětšinou dostáváme v menších nebo větších dávkách už od narození. No uznejte sami. Už jenom to, že se narodíte znamená, že rok co rok vám alespoň ti nejbližší něco darují. Dobrý dort, zmrzku, hračku (a občas i nenáviděné ponožky nebo oblečení..ehm, to byl ale asi problém doby minulé, protože při dnešním výběru si děti o takové dárky říkají samy, aby nebyly ve školce nebo škole out). 
Looking forward. Did you think about it sometimes what "looking forward" means to you? What does it make to you and how it affects your psyche? Maybe it is some kind of drug which we mostly get in smaller or larger doses since the birth. Just the fact you are born means that year after year you will get something at least from your closest family. Tasty cake, ice cream, toy (sometimes hated socks or clothes..but I think this was a problem of the past, now the fashion is on the level when children are choosing the pieces they want to get to be not out at kindergarten or school).

Letní vychytávky

Na dovolenou jsem se balil opravdu poctivě, ale to už víte. Limit pro váhu zavazadel jsme měli 20kg na osobu a musím se pochválit, zvládli jsme to za 18, respektive 17kg (zpátky dokonce 16 a 14). Nějak se tak vyžívám v tom, když vezu opalovací a poopalovací krémy a už při cestě tam vím, že spoustu toho spotřebuju a v kufru tak zbude místo na lokální dobroty, v tomto případě panenský olivový olej, a nutný suvenýr ze všech našich cest - minihrníček na kaktus. 

This thing with summer holiday

Slunce, moře, písek..tři základní věci, kterými bych alespoň jednou ročně potřeboval na 10-12 dní být obklopený. Je sice fajn cestovat po městech jako je Paříž, Miláno, Londýn, poznávat architekturu, historii, lidi. A sic při tom moje mysl relaxuje, tělo dostává zabrat. Když jsem si po našich pařížských Vánocích spočítal, kolik jsme tam toho nachodili, udělalo se mi až mdlo. V průměru 21km denně. To nezní moc odpočinkově, co?
Sun, sea, beach..three basic things which I need every year for 10-12 days. It is cool to travel to all of those cities like Paris, Milan, London, to get to know the architecture, history, people. And even my mind is relaxing during those trips, my body is dying. When I counted after our Parisian Christmas how many kilometres we walked there, it makes me dizzy. In average 21 km (13 miles). This is not so relaxing, right?