Childhood .. part 2

Už je to spousta měsíců, kdy jsem napsal první článek čistě o svém dětství a dneska bych chtěl na něj navázat. Protože vracet se do svého dětství, to je jako ta nejfantastičtější cesta strojem času do chvílí plných bezstarostných radovánek, svobodné fantazie a světa "můžu téměř vše a nebudu za hlupáka" (pochopíte v další části textu). 

Winter is coming

Kabáty, hrubé bundy, tlusté svetry..to všechno pomalu začínáme vytahovat ze skříní a chystat se tak na přicházející mrazivé dny. Winter is coming (I got you, GoT fans!). A když si rekapituluji celý letošní rok, mrzí mne, že tento trench coat nedostal více příležitostí. Oblékl jsem ho přesně třikrát. Jednou na jaře a 2x teď na podzim. A že mi v něm dnes už byla celkem zima (a to už něco znamená, viz níže). Nevím, jestli je to počasím, kdy jednoduše teplé dny v překotně rychlém sledu vystřídalo pár klasicky podzimních, kterých jsme si nestačili ani všimnout (to jsou ty, kdy ráno vám je děsná zima a odpoledne zase děsně teplo, protože slunce prostě musí ještě naposled dokázat, že umí hřát), aby je nahradily chladné, často až mrazivé šedé polodny (protože co jiného to je, když v pět odpoledne je tma jak v pytli), které nám vydrží až do jara. 

Inner sadness

Smích, který střídá chvíle ticha. Pohled do prázdna, smršť myšlenek proletí hlavou. Výraz ve tváři zkamení, nitrem zarezonuje výkřik. Oči se zalesknou, jedna slza stíha druhou. 
Laughter that alternates with moments of silence. Blank stare, whirlwind of thoughts flashes through one’s mind. Face petrifies and a scream resonates deep inside. Eyes fill with tears which start running down the cheeks.

Leather biker jacket

Narozeninový wishlist jsem vám představil před měsícem a když na něj tak koukám, až na Levisky a gramofon (ale jsou v plánu!!) se proměnil během těch pár týdnů v realitu. Díky rodině, přátelům, sobě samému (no kdo nejlépe ví, co vám udělá největší radost, než vy sami!!). A já tak mohu ve svém šatníku konečně přivítat kožený křivák. Jo! Z pravé nefalšované hovězí kůže. Juch! A neváží ani 5 kilo, jako je u podobných zvykem (ty, co jsem doposud nacházel v sekáčích, co tam nejspíš odložili vysloužílí rockeři). 
Birthday wishlist I have introduced a month ago is almost transformed into reality (except Levi's jeans and gramophone, but I am working on it!). Thanks to family, friends and to myself (who know better what do you like most than yourself!!). So I can welcome finally leather biker jacket in my closet. Yeah! From real leather. And its weight is not 10 or more pounds (in real it is 3.5).

Challenge..me!

Spokojenost. Spokojenost se svým životem, se svým bytím. Mnozí se za ní ženou dlouhé roky, marně ji hledají. Ta dokonalá rána, kdy se budí vedle toho nejcennějšího. Ta místa, která jsou s ním i přes svou všednodenní obyčejnost speciální. Ty chvíle ticha, která vlastně nejsou tichá. Ty večerní procházky, ruku v ruce, uličkami měst, která se stávají domovy..domovy na pár dní, týden, měsíc nebo roky. Usínat v objetí, cítit tlukot srdce, vplout bezmyšlenkovitě do říše snů s vědomím, že ráno přijde za chvíli a bude stejně krásné jako to dnešní.
Satisfaction. To be satisfied with your life, with your being. Some people are chasing it for whole years, desperately looking for it. Those perfect mornings when you wake up next to the most precious. Those places which are so special even they are so common for others. Those silent moments which are not silente. Those evening walks, hand in hand, in the streets of cities which becomes homes..homes for days, weeks, months or years. Falling asleep in a hug, feel the beating heart. 

Personal space

Diskrétní zóna. Tu asi všichni známe z bank, státních úřadů a jiných míst, kde je potřeba zachovat určité soukromí pro vyřízení osobních záležitostí. Pak je tady ale ještě jedna. Někteří ji nazývají osobní zóna, jiní intimní zóna. Na pojmu nezáleží, jde o to, co to znamená. Pro mě je to prostorová vzdálenost kolem mé osoby, kterou když někdo cizí, neznámý překročí, je mi to krajně nepříjemné a propadám (nejdříve vnitřně) v paniku. Určitě jste se už každý setkali se situací, kdy k vám někdo hovoří a přiblíží se až nepříjemně blízko. A když myslím blízko, tak myslím vzdálenost, na kterou jste schopni spočítat všechny póry na tváři. O případném zápachu z úst ani nemluvě. 

Heavy thoughts

"Stojí ve voze metra, nepřítomný výraz ve tváři. Dívá se do okna, za kterým se míhá tma protkaná barevnými kabely. Přemýšlí. Přemýšlí o té noci, která právě skončila. O té neuvěřitelné kráse, na kterou se poslední tři hodiny jen tiše díval, zatímco on(a) nejspíš běhal(a) bos(a) po rozkvetlé louce v říši snů. Přemýšlí o tom dokonale vyčerpávajícím zážitku. O zážitku, který je jako droga. Chce ho zažívat zase a znova. Zážitek, který bude vykoupený bezesnými probděnými nocemi. Zážitek, nad kterým visí nekonečno otazníků. On nemá rád otazníky. Otazníky znamenají otázky. Otázky, na které nezná odpovědi. Odpovědi, které potřebuje, aby mohl klidně spát. Bez odpovědí je totiž ztracen. Ztracen ve světě, který dobře zná. A být ztracen je zničující."

“He’s standing in the subway carriage, his face wearing a faraway expression. He’s looking out of the window where only dark is flashing past interwoven with colored cables. He’s thinking. Thinking about the night that has just ended. About that incredible beauty he was staring at silently for last three hours while he/she was probably running barefoot over a dreamland blooming meadows. He’s thinking about that perfectly exhausting experience. The experience which is like a drug. He wants to go through it over and over again. The experience that will be redeemed by sleepless nights. The experience surrounded by the infinity of question marks. He doesn’t like question marks. They represent questions. Questions he’s unable to answer. But he needs the answers to sleep calmly. Because without answers he’s lost. Lost in the world he knows so well. And being lost is devastating.”

Just to look forward

Těšení se. Přemýšleli jste někdy nad tím, co to pro vás znamená? Co to ve vás vyvolává a jaký to má dopad na vaši psychiku? Je to možná až určitý druh drogy, který povětšinou dostáváme v menších nebo větších dávkách už od narození. No uznejte sami. Už jenom to, že se narodíte znamená, že rok co rok vám alespoň ti nejbližší něco darují. Dobrý dort, zmrzku, hračku (a občas i nenáviděné ponožky nebo oblečení..ehm, to byl ale asi problém doby minulé, protože při dnešním výběru si děti o takové dárky říkají samy, aby nebyly ve školce nebo škole out). 
Looking forward. Did you think about it sometimes what "looking forward" means to you? What does it make to you and how it affects your psyche? Maybe it is some kind of drug which we mostly get in smaller or larger doses since the birth. Just the fact you are born means that year after year you will get something at least from your closest family. Tasty cake, ice cream, toy (sometimes hated socks or clothes..but I think this was a problem of the past, now the fashion is on the level when children are choosing the pieces they want to get to be not out at kindergarten or school).

#welive_welove

Svěží jarní rána jsme vyměnili za teplé letní večery. Útěky z práce domů za dlouhé procházky uličkami Prahy. Dobrá bílá vína za lechtivé šumivé prosecco.

Bezstarostný

Bezstarostnost. Čas, kdy vypnu svět povinností a žiju jen tou aktuální chvílí. Kdy si užívám každou sekundu bytí na tomto světě. Kdy vnímám všemi smysly intenzivněji než jindy. Vnímám sebe, svůj dech, tlukot svého srdce. Vnímám radost a štěstí. Vnímám brnění, které mnou prochází. Vnímám tu husí kůži, která mi naskakuje, když se mě dotkneš. A vnímám tebe. Tvou vůni. Tvůj šepot. Tvé vlasy, co mě lechtají na čele. Naše dvě tlukoucí srdce. Užívám si ty chvíle, kdy nic neřeším, kdy mnou prostupuje radost a na rtech mi září úsměv. 

Carefree. Time when I turn off the world of duties and live just that actual moment. When I enjoy every second of being on this world. When I perceive with all my senses more intense than ever. I perceive myself, my breath, my heart beat. I perceive the joy and happiness. I perceive the tingling goes through me. I perceive those goosebumps which I have when you touch me. And I perceive you. Your smell. Your whisper. Your hair tickling me on my forehead. Our two beating hearts. I enjoy those moments when I just don't care, when the joy is in me and my lips turns into glowing smile. 

Ananasový

+ "Co myslíš, mám se vrátit pro tu mikinu?"

- "A nemáš jich ještě dost?"

+ "Máš pravdu.."

+ "What do you think? Should I go back for that sweatshirt?"
- "Don't ya have enough of them?"

+ "Hmm, you're right.."

Podobné rozhovory vedu velmi často. A netýkají se jen oblečení, ale vlastně všeho, s čím se každodenně střetávám. Od výběru toho, co se bude vařit na večeři, na další den na oběd do práce, jestli ten jeden vynechaný den ve fitku bude tragédie, jestli večer bude nálada koukat na House of Cards nebo nějakou odlehčenou komedii. Ah, promiňte, nezmínil jsem, s kým takové rozhovory mám. Se svým vnitřním já. S hlasem, kterého se často povědomě ptám. S kterým řeším situace, myšlenky, nápady, názory. Který je takovým tím prvním soudcem, rozhodčím, pomyslným jazýčkem na vahách.

I have similar talks very often. And they are not only about clothing but everything what we experience on daily basis. By choosing what to cook for dinner, for lunch for the next day, if that skipped day in the gym will be a tragedy, if we have mood for watching House of Cards or for some easygoing comedy. Ah, sorry, I didn't mention with whom I have such conversations. With my inner self. With a voice that I ask very often. With which I addresses situations, thoughts, ideas, opinions. Which is such that the first judge, referee, imaginary tip the scales.

Joy and happiness

Radost. Štěstí. Pocit, který bychom chtěli zažívat pořád. Opájet se jím. Víme totiž, že když je šťastná duše, je šťastné (a zdravé) i tělo. Vyzařovat to ze sebe, protože co vyzařuješ, to přitahuješ, jak praví mé oblíbené "přísloví". Chceme totiž přitahovat jen to dobré, jen to, co nás bude dělat právě těmi šťastnými. Co naplní naše srdce radostí. Víme totiž, že když máme radost ve svém srdci, můžeme udělat radostná i srdce ostatních. 

Joy. Happiness. The feeling we want to experience all the time. To be drunk with it. We know that when the soul is happy, is happy (and healthy) also the body. We want to radiate it out, because you attract what you radiate (as my favorite proverbs says). We want to attract only the good, just the things which will make us happy. Things which fill our hearts with joy. We know that when we have joy in our hearts, we can make joyful also hearts of the others. 

Enjoy Coke

Nerozhodnost. Nechuť. Nespokojenost. 
Indecision. Aversion. Dissatisfaction.

Vintage denim jacket - my hello to Spring!

Tento příspěvek tu měl být už pár týdnů zpět, ale nedovolovalo to počasí a i teď je takové..aprílové. I přes to je konečně tepleji, okny nám ráno prosvítají sluneční paprsky a hlavně o víkendech se vstává s úsměvem na rtech (do té práce to je přes týden prostě horší). Dny jsou konečně delší, z práce odcházíme za světla a pocitově je člověku o několik tříd líp. Osobně jsem se letošní zimy strašně přejedl. Byla taková nijaká, po sněhu v Praze ani památky, všude jen šedivo a my chodili zabaleni v kabátech a velkých šálách. Tomu je konec! Všechno už to je na dně skříně a já vyhlížím každý alespoň trochu slunečný den. 

This post should be here few weeks ago but the weather was bad and now it is still..like a joke. Instead of it, days are warmer, sun rays are shining through the windows and mostly on weekends we are waking up with smile on our faces (we are still not happy waking up in the morning to work but who is, right?). Days are finally longer, we are leaving work and outside is still the light and one just feel much better than in winter. I was totally overeated with winter this season. It was grey, without snow, chilly and we had to wear coats, big scarves and with many layers. All of this ended! All of this is on the bottom of the closet and I am looking forward for every day full of sun.

Náš fashion blogger bazaar v kavárně Moment

Minulou sobotu jsme uspořádali náš první Fashion Blogger Bazaar - Prague Edition a tímto chci poděkovat všem, co se přišli podívat a případně si i něco koupili. Upřímně, když jsme tam smontovali štendry, postavili zrcadlo, vybalili všechny věci a založili minipokladnu, připadal jsem si jak v nějakém skvělém second handu. V 11 hodin začínali přicházet první návštěvníci a nám začal příjemný frmol, kdy jsme obsluhovali, balili a hlavně příjemně si s Vámi popovídali!

Turtleneck is not a sin

Rolák. Máte? Nosíte? Nenávidíte? Zjistil jsem, že znám dvě skupiny lidí. Jedna roláky má ráda, v jejich šatníku mají své místo a nosí je, když mají chuť. Ta druhá je ze srdce nenávidí, dělá si z nás, kteří roláky nosíme, akorát tak legraci, případně nás datují někde doprostřed druhé poloviny 20. století. 
Turtleneck. Do you have one? Or more? Do you wear it or hate it? I found that I know two groups of people. One likes turtlenecks and have some in their wardrobes and also wears them a lot. The second one hates it from the bottom of the heart and makes fun of us who wears turtlenecks or they think we just jumped out from half of 20th century. 

Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend - day 2

Druhý den se nesl v podobném duchu jako první, nicméně přehlídkám předcházel #fashiontalk , na kterém jako hosté vystoupil jeden z nejpopulárnějších streetstyle fotografů Adam Katz Sinding (le21eme.com, style.com, wmagazine.com a další) a Jessica Michault, vlivná módní žurnalistka, která píše nejen do mnohých světoznámých fashion magazínů, ale je hlavně šéfredaktorkou nowfashion.com. Na pár vět o této akci, za kterou já osobně jsem neskonale vděčný a pořadatelům tímto znova děkuji, se můžete těšit v některém z příštích postů. 

Teď už ale k přehlídkám, které se mi dostaly pod kůži: 

Lukáš Macháček

Lukáš Macháček byl na MBPFW nováčkem, o to příjemněji ale jeho modely překvapily. Jestli bych někomu měl udělit divokou kartu, tak by to byl právě on. Kolekce postavená na jednoduchosti střihů a vrstvení, působila i přes svou undergroundovost svěže a mladě. Hned bych si do šatníku vzal oba oversized kabáty i to černé pončo (a teď pro jaro taky tu Lukášovu bundu! Viz. poslední foto..).

Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend - day 1

Na dva dny se Praha stala hostitelkou největší módní akce v Česku v tomto pololetí. Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend, který se reflektováním půlročního cyklu více a více přibližuje k ostatním metropolím módy ve světě, se pro tuto příležitost přesunul do uchvátných historických prostor bývalé Živnostenské banky v ulici Na Příkopě, kde česká módní scéna dostala příležitost ukázat část své tvorby pro sezónu F/W 2015. Přehlídky byly poskládány do celistvých bloků, kdy v rámci jednoho z nich předvedlo své stěžejní kousky vždy několik návrhářů za sebou. Nutno dodat, že tento koncept fungoval překvapivě dobře a odpadly zdlouhavé prostoje mezi jednotlivými přehlídkami. 

For two days, Prague became the hostess of the biggest fashion event the first half of the year. Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend, which is reflecting a half-year cycle, is more and more closer to other cities in the fashion world. For this action was moved into the fascinating historical building of the former Živnostenská Bank on the street Na Příkopě. Czech fashion scene got an opportunity to show part of its work for season F/W 2015. Shows were arranged into blocks, when in one of them few designers showcased their flagship pieces. It should be noted that this concept worked surprisingly well and it brought away lengthy downtimes between shows.

Vybral jsem si pro Vás ty návrháře, jejichž modely mne nejvíce zaujaly a které na mne něčím zapůsobily.

I have chosen for you designers, whose models attracted me most, and that impressed me somehow.

Fashion Blogger Bazaar

Má někdo oblibu v uklízení? Já totiž ne (teda krom toho výsledku). Vždycky jsem šťastný, když už to martýrium máme za sebou. Je to i jeden z důvodů, proč doma nemáme vystaveno milion serepetiček, protože vždycky je všechny sundat, aby člověk mohl utřít prach, je něco, co odmítáme podstupovat. Nicméně, uklízet je potřeba a na jaře se už tak nějak z tradice dělá velký jarní úklid, ke kterému už dlouho patří (aspoň u nás) vytřídění šatníku. A kdo čte můj blog, tak ví, že jsem se pro letošek rozhodl trochu změnit svůj styl a zaměřit se více na košile, motýlky apod., tak toho oblečení je vážně hodně.

Le Petit Prince - The Little Prince

Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal.
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají..."
"Nenalézají...," odpověděl jsem.
"A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody..."
"Jistě," odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
"Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem."

Malý princ, Antoine de Saint-Exupéry