Kréta

Mám seznam. Seznam míst, která chci vidět, navštívit, poznat. Je dlouhý a co hůř, stále se zvětšuje. Bylo by krásné si jednotlivé položky odškrtávat rychleji než připisovat ty nové, jenže dovolené v práci má člověk k dispozici 4 týdny ročně (v lepším případě 5) a na některá místa musí šetřit déle. A tak často vznikají kompromisy, kdy se někam podíváme třeba jednou a bez odpočinku vyplníme každou volnou minutu. Anebo když mne nějaké místo nebo město očaruje, chci se tam vracet a poznávat ho a okolí blíž a blíž. Bylo to tak s chorvatským Trogirem (doporučuji vygooglit), který jsem navštívil čtyřikrát, je to tak s Milánem nebo Londýnem (2x a stále nemám dost) a plánujEME to také s Paříží i Barcelonou (obojí zatím 1x). 

Letní vychytávky

Na dovolenou jsem se balil opravdu poctivě, ale to už víte. Limit pro váhu zavazadel jsme měli 20kg na osobu a musím se pochválit, zvládli jsme to za 18, respektive 17kg (zpátky dokonce 16 a 14). Nějak se tak vyžívám v tom, když vezu opalovací a poopalovací krémy a už při cestě tam vím, že spoustu toho spotřebuju a v kufru tak zbude místo na lokální dobroty, v tomto případě panenský olivový olej, a nutný suvenýr ze všech našich cest - minihrníček na kaktus. 

#welive_welove

Svěží jarní rána jsme vyměnili za teplé letní večery. Útěky z práce domů za dlouhé procházky uličkami Prahy. Dobrá bílá vína za lechtivé šumivé prosecco.

Balím na dovolenou u moře, hurá!

Dva roky. Dva roky jsem nesmočil nohy ve slané mořské vodě. Dva roky jsem nenašlapoval v horkém písku. Dva roky jsem v tom samém, ale mokrém písku nedělal stopy, nekreslil vzkazy a nemaloval ptákoviny. Čekání je za pár dní u konce a těším se skoro tak stejně jako jsem se těšil na první výlet do Paříže. 

Summer feeling

Léto. Vzpomínáte na něj? Nebo jste už definitivně ponořeni ve vánoční náladě, běháte po obchodech, sháníte dárky, ozdoby, ingredience na cukroví..? My strávili sobotu hledáním těch pravých koulí na náš stromeček..no, nenašli jsme. Z plastových zrůd, které vypadají, jak slepované špatně naprogramovaným robotem, na mě šly mdloby. A za skleněné chtěli částky, jakoby je zdobila při čaji o páté samotná královna Alžběta. Přišla na mě asi malá deprese. Domů jsme dorazili s prázdnou. Neměl jsem chuť ani na svůj drink. V neděli jsme vyrazili na procházku a zabloudili do Kotvy, tam vždycky bývá málo lidí a nehrozí nákupní horečka. A víte co? Odnesli jsme si z tama obyčejné bílé skleněné koule, které doplníme perníčkama, co jsme v ten den večer napekli, zavěšenýma na bílé stuze.

Goodbye summer

 Podzim. Za poslední dva týdny jsem přečetl tucty postů a článků o tom, jak kdo vítá, nenávidí nebo smířlivě přijímá toto roční období. Čas přízemních mrazíků, mlhavých rán, šedých dní a deštivých nocí. Paprsky slunce, jestli vůbec protnou zamračenou oblohu, se s námi loučí dříve a dříve. Ráno se balíme do kabátů a šál a uvažujeme nad rukavicemi a teplými botami. Na některé padá únava, na jiné deprese. Proč? Není tězké si najít na podzimu ty pěkné stránky, pojďte do toho se mnou a na ty zlé zapomeňte. V komentářích mi napište, které další vás napaddnou, pomůžeme si navzájem ;).