Say a wish

Přesně za tři měsíce skončí. Rok 2014. Už teď můžu říct, že byl divný. Nebyl divoký jako rok 2013. Nebylo ani tolik slunečných dní, které by nám dobily "baterky". Ani mi nepřijde, že by tak rychle utekl. Naopak. Byl zvláštní a plný nečekaných výzev, kdy některé mohly raději zůstat nepřijaty. A z rozhovorů s kamarády a rodinou vím, že nebyl takový jen pro mě. Netuším, čím to. Nechci všechno svádět na počasí nebo světovou blbou náladu. Je ale pravdou, že i mimo můj mikrovesmír se letos děly a dějí věci, které rozvěcují červený vykřičník. Ať už jde o doteď nenalezený Boeing 777 - dnes, v době maximálně vyspělé techniky, obloze poseté satelity a snímači (klid v duši obětem a pokoj v myslích jejích nejbližších) nebo o znovuvypuknutí tiše se plazící epidemie eboly (obrovský respekt všem, kteří s ní bojují). 

Goodbye summer

 Podzim. Za poslední dva týdny jsem přečetl tucty postů a článků o tom, jak kdo vítá, nenávidí nebo smířlivě přijímá toto roční období. Čas přízemních mrazíků, mlhavých rán, šedých dní a deštivých nocí. Paprsky slunce, jestli vůbec protnou zamračenou oblohu, se s námi loučí dříve a dříve. Ráno se balíme do kabátů a šál a uvažujeme nad rukavicemi a teplými botami. Na některé padá únava, na jiné deprese. Proč? Není tězké si najít na podzimu ty pěkné stránky, pojďte do toho se mnou a na ty zlé zapomeňte. V komentářích mi napište, které další vás napaddnou, pomůžeme si navzájem ;). 

Childhood .. part 1

Dětství. Vzpomínám, že babička ještě donedávna měla každý rok pro mě připravenou čokoládu na den dětí. A já rok co rok říkal, že už dávno nejsem přece dítě. Kdy se ještě můžeme považovat za děti a kdy jsme už definitivně překročili tu hranici do dospělosti?

Birthday..again!!

A je to tu, po -ehm-té oslavuju své 25. narozeniny (jak dlouho mi to bude ještě procházet? Jako Samanthě?) Utíká to. Rok za rokem rychleji a rychleji. Je to jen můj vnitřní pocit nebo je to tato doba? Chci zpátky ten pocit, že se některý týden strašně táhl, že to léto bylo sakra dlouhé a že ten rok od narozenin k narozeninám si dokážu detailně vybavit ze vzpomínek. Za 4 měsíce budeme "účtovat" a vzpomínat znova, až se bude 4 na konci roku měnit v 5.

Needs

Potřeby. Doprovází nás celý život a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Jako když dítě potřebuje rodiče. Jako když se teenager potřebuje realizovat, patřit někam a zárověň být nezávislý. Jako když čerstvý absolvent potřebuje najít práci, protože se potřebuje uživit a potřebuje si začít pomalu plnit sny a touhy. Jako když člověk potřebuje milovat a potřebuje být milován. Ty hlavní potřeby.