Goodbye summer

 Podzim. Za poslední dva týdny jsem přečetl tucty postů a článků o tom, jak kdo vítá, nenávidí nebo smířlivě přijímá toto roční období. Čas přízemních mrazíků, mlhavých rán, šedých dní a deštivých nocí. Paprsky slunce, jestli vůbec protnou zamračenou oblohu, se s námi loučí dříve a dříve. Ráno se balíme do kabátů a šál a uvažujeme nad rukavicemi a teplými botami. Na některé padá únava, na jiné deprese. Proč? Není tězké si najít na podzimu ty pěkné stránky, pojďte do toho se mnou a na ty zlé zapomeňte. V komentářích mi napište, které další vás napaddnou, pomůžeme si navzájem ;). 

Shyness

Mám na sobě džínové lacláče. Červené triko s límečkem. Na nohách tenisky. Na nose položené brýle. Čelo odřené od nedělní vyjížďky na kole. Cítím v sobě vzrušení a zároveň tíhu myšlenek. Bojím se. Nikdy jsem tam nebyl. Bude tam spousta nových lidí. Budu se jim líbit? Budou mě brát jako sobě rovného? Nechci se stát otloukánkem. Tím klukem, kterému strkají hlavu do záchodu jako v amerických filmech, které mám nakoukané z Polské televize.

Pièce de la France

Miluju trhy, farmářské mám konečně téměř denně pod domem. Ráno cestou do práce koupím čerstvé ovoce, které nakrájím do bílého jogurtu. Nebo ještě teplé pečivo k ranní kávě. O víkendech z nich vždy odcházíme s plnými taškami zeleniny, z které pak žijeme další týden o polévkách a salátech. V neděli, kdy někteří dospávají po sobotní párty, jiní navštěvují kostely, jsme si i my přívstali a vydali se do Starého města, mezi turisty po Karlově mostě za kusem Francie na Pražské Kampě. 

Needs

Potřeby. Doprovází nás celý život a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Jako když dítě potřebuje rodiče. Jako když se teenager potřebuje realizovat, patřit někam a zárověň být nezávislý. Jako když čerstvý absolvent potřebuje najít práci, protože se potřebuje uživit a potřebuje si začít pomalu plnit sny a touhy. Jako když člověk potřebuje milovat a potřebuje být milován. Ty hlavní potřeby.