Personal space

Diskrétní zóna. Tu asi všichni známe z bank, státních úřadů a jiných míst, kde je potřeba zachovat určité soukromí pro vyřízení osobních záležitostí. Pak je tady ale ještě jedna. Někteří ji nazývají osobní zóna, jiní intimní zóna. Na pojmu nezáleží, jde o to, co to znamená. Pro mě je to prostorová vzdálenost kolem mé osoby, kterou když někdo cizí, neznámý překročí, je mi to krajně nepříjemné a propadám (nejdříve vnitřně) v paniku. Určitě jste se už každý setkali se situací, kdy k vám někdo hovoří a přiblíží se až nepříjemně blízko. A když myslím blízko, tak myslím vzdálenost, na kterou jste schopni spočítat všechny póry na tváři. O případném zápachu z úst ani nemluvě. 

Krispol shoes - ručně vyráběné české boty

První české motýlkářství Krispol Store si za rok svého působení vydobylo jak skvělé jméno, tak hlavně oblíbenost nejen u mužů, ale i žen. Troufám si říci, že kouzlo úspěchu je hlavně v přístupu k zákazníkovi. I přes to, že nabízí určitou paletu ručně šitých vázacích motýlků, pro zákazníka je rovněž důležitý fakt, že do Krispolu může přijít se svou představou a v 99.9% je mu vyhověno a přání splněno. Prostě potřebujete motýlka určité barvy, z určité látky nebo s vlastním vymyšleným potiskem, Krispol to zařídí. 

Chlapa kosmetikou neurazíš #3

A jééj. Už je to víc jak tři měsíce, kdy byl naposledy na blogu článek na toto téma. Stýskalo se vám? Mě jo! ;)

Je léto, léto se vším všudy. Úmorná vedra střídají průtrže mračen a bouřky. Pak je zase chvíli pod mrakem a dusno. A to jsou přesně chvíle, kdy potřebuju dodat svému tělu (a tak i sobě) pocit svěžesti. Protože cítit se svěží právě v takovéto dny je něco, co mi pomáhá přežít, respektive i večer po náročném dni bez problémů fungovat. 

Birthday wishlist

100. Pořadové číslo tohoto postu na On the Leaf. A rovnou je to post narozeninový! Ten rok utekl strašně rychle. Ono vůbec poslední roky běží rychleji a rychleji. Často přemýšlím, čím to je..jestli životem stráveným částečně online, nebo tím, že stále je co dělat a člověk se tak nenudí..jakože opravdu nenudí. Nebo tím, že žiju s někým, s kým je všechno tak intenzivní a člověk je stále v jednom kole (v tom nejlepším smyslu slova) a tak ten čas kolem sebe nevnímá a pak si sem tam uvědomí, jak to rychle všechno utíká. Nevím. Každopádně. Věk je pro mě jen číslo, a mělo by být i pro vás. Protože důležité je to, jak mladí se cítíte uvnitř.

100. Serial number of this post on my blog On the Leaf. And it’s even a “birthday” post. The year since my last birthday has passed so fast. The truth is that each year seems to go by faster and faster. I often wonder how come… Is it because I partially live my life online or because there’s still something to do and one have no chance to get bored…like really no chance. Or is it the fact that I live with someone with whom everything is so intensive that we are always on the move (in the best sense of the word) and ignore the time around. But from time to time we all realize how fast time flows. I don’t know. Nevertheless, for me age is just a number and should be for you. Because it’s the fact how young you feel inside that matters.

Kréta

Mám seznam. Seznam míst, která chci vidět, navštívit, poznat. Je dlouhý a co hůř, stále se zvětšuje. Bylo by krásné si jednotlivé položky odškrtávat rychleji než připisovat ty nové, jenže dovolené v práci má člověk k dispozici 4 týdny ročně (v lepším případě 5) a na některá místa musí šetřit déle. A tak často vznikají kompromisy, kdy se někam podíváme třeba jednou a bez odpočinku vyplníme každou volnou minutu. Anebo když mne nějaké místo nebo město očaruje, chci se tam vracet a poznávat ho a okolí blíž a blíž. Bylo to tak s chorvatským Trogirem (doporučuji vygooglit), který jsem navštívil čtyřikrát, je to tak s Milánem nebo Londýnem (2x a stále nemám dost) a plánujEME to také s Paříží i Barcelonou (obojí zatím 1x). 

Heavy thoughts

"Stojí ve voze metra, nepřítomný výraz ve tváři. Dívá se do okna, za kterým se míhá tma protkaná barevnými kabely. Přemýšlí. Přemýšlí o té noci, která právě skončila. O té neuvěřitelné kráse, na kterou se poslední tři hodiny jen tiše díval, zatímco on(a) nejspíš běhal(a) bos(a) po rozkvetlé louce v říši snů. Přemýšlí o tom dokonale vyčerpávajícím zážitku. O zážitku, který je jako droga. Chce ho zažívat zase a znova. Zážitek, který bude vykoupený bezesnými probděnými nocemi. Zážitek, nad kterým visí nekonečno otazníků. On nemá rád otazníky. Otazníky znamenají otázky. Otázky, na které nezná odpovědi. Odpovědi, které potřebuje, aby mohl klidně spát. Bez odpovědí je totiž ztracen. Ztracen ve světě, který dobře zná. A být ztracen je zničující."

“He’s standing in the subway carriage, his face wearing a faraway expression. He’s looking out of the window where only dark is flashing past interwoven with colored cables. He’s thinking. Thinking about the night that has just ended. About that incredible beauty he was staring at silently for last three hours while he/she was probably running barefoot over a dreamland blooming meadows. He’s thinking about that perfectly exhausting experience. The experience which is like a drug. He wants to go through it over and over again. The experience that will be redeemed by sleepless nights. The experience surrounded by the infinity of question marks. He doesn’t like question marks. They represent questions. Questions he’s unable to answer. But he needs the answers to sleep calmly. Because without answers he’s lost. Lost in the world he knows so well. And being lost is devastating.”

Escape from the city

Útěky z města. Útěky do míst, kde najdeme klid. Útěky čím dál víc chtěné. Útěky pryč od lidí. Pryč od všeho stresu a ruchu. Z betonového vězení do zeleného ráje. Sednout do auta, pustit skvělou muziku a vyrazit. Vézt si s sebou deku, zásobu citronády a něco dobrého na zub. Sluneční brýle na očích, nezničitelné Conversky na nohou a hlavně dobrá nálada a úsměv na tváři. 

Escapes from the city. Escapes to places where we can find peace. Escapes increasingly wanted. Escapes away from all the people. Away from all the stress and bustle. From the concrete prison to the green paradise. Just sit in the car, play some great music and go. To have packed up a picnic blanket, perfect lemonade and something to eat. Sunglasses on eyes, indestructible Converse sneakers on feet and especially to have a good mood and smile.