Personal space

Diskrétní zóna. Tu asi všichni známe z bank, státních úřadů a jiných míst, kde je potřeba zachovat určité soukromí pro vyřízení osobních záležitostí. Pak je tady ale ještě jedna. Někteří ji nazývají osobní zóna, jiní intimní zóna. Na pojmu nezáleží, jde o to, co to znamená. Pro mě je to prostorová vzdálenost kolem mé osoby, kterou když někdo cizí, neznámý překročí, je mi to krajně nepříjemné a propadám (nejdříve vnitřně) v paniku. Určitě jste se už každý setkali se situací, kdy k vám někdo hovoří a přiblíží se až nepříjemně blízko. A když myslím blízko, tak myslím vzdálenost, na kterou jste schopni spočítat všechny póry na tváři. O případném zápachu z úst ani nemluvě. 

A nebo sedíte v hromadné dopravě a vedle si přisedne člověk tak, že pomalu zabírá i půlku vaší sedačky, takže vy se posunete na těch posledních 5cm k oknu a on se rozvalí ještě více. Často v takovém případě pak nastupují moje ostré lokty. Pak třeba stojíte, sotva se zvládáte držet tyče (zdravím výhybky v metru mezi Muzeem a Náměstím Míru) a cítíte, jak vám někdo svým obřím batohem masíruje záda, což je samozřejmě služba, o kterou zrovna teď nestojíte (tím batohem je to ještě jakžtakž snesitelné..když jsou to prsa nebo břicho někoho cizího, to nemám daleko k tomu, abych vyletěl z kůže). Zjistil jsem také, jak otravné jsou (a teď mi dámy promiňte) dámské kabelky větších rozměrů. Nesčetněkrát jsem díky tomu, že ji měla slečna/dáma pověšenou na rameni a "vystrčenou" za sebe, dostal pěknou ránu do žeber. Au. 

Pak mám problém s restauracemi. Naprosto chápu, že mít plný lokál zákazníků a čím víc stolů a židlí, tím více se jich tam vejde, je sen každého provozního. Jenže. Mám rád při jídle jistou intimitu. Kdy ať už sami dva s Patrikem nebo i s přáteli máme kolem sebe dost prostoru na to, abych někoho cizího neobtěžoval svými lokty, naším rozhovorem, případně aby nás někdo jiný nerušil svým záchodovým humorem,  nepoužitím deodorantu nebo neumytýma nohama. Bohužel, podniků, kde jsou stoly doslova nasáčkované jeden na druhém, přibývá. Za všechny třeba Potrefená husa na Pankráci, Mozaika burger na Vinohradech nebo Da Emanuel v Dejvicích (i když zrovna tady je to dáno autenticitou prostředí ristorante italiano). Samozřejmě, toto je čistě můj osobní problém a je tady spousta restaurací, kde ten pocit "soukromí" máte.

A tak jsem objevil skvělý doplněk, který řeší minimálně první dvě situace. Klobouk. Opravdu se osvědčil! Když ho mám na sobě, lidé jakoby chovali ke mě respekt, respektive respekt k mé osobní zóně. Najednou každý ke mě hovoří z pohodlné vzdálenosti, v metru se lidé na mne "nelepí" a já mám klid. A ano, jako gentleman vím, že není slušné mít ho na hlavě v (hromadném) dopravním prostředku, stejně jako kdekoliv uvnitř budovy. U té MHD mám ale výmluvu! Za prvé většinou v jedné ruce držím tašku a tou druhou svírám madlo (znova zdravím výhybky v metru mezi Muzeem a Náměstím Míru) a třetí ruka mi (naštěstí) nenarostla. A co se týče budov, tam to dodržuji, většinou..výjimku tvoří obchody, snad mi prominete. 

Nicméně, ten klobouk. Cesta k takovému, který bych si zamiloval na první pohled a zároveň by sedl na mou velkou hlavu, byla dlouhá. Téměř dva roky. Jsou jednoduše věci, u kterých potřebujete, aby s vámi fungovaly na 100%, bez kompromisů. Bershka dokázala uvést na trh přesně takový. A já chci tímto poděkovat prodejní asistence v butiku Na příkopech, že i přes nevoli svého kolegy (zdravím, pane -nevím-jak-se-chovat-k-zákazníkovi-) tento poslední kus sundala figuríně ve výloze z hlavy a prodala mi ho! 

A teď mě zajímá, jak jste na tom s intimní zónou vy! A jaký máte vztah ke kloboukům ;)

T-shirt - Terranova 
Jeans - Bershka
Hat - Bershka
Watch - Karl Lagerfeld
Clutch - Zara
Monk strap shoes - Vagabond

Photographed by - Made by Boy

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm