Zobrazují se příspěvky se štítkemmemories. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmemories. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 19. října 2015

Analogue photography #3 - b&w edition

Když se sejde několik chyb, vznike celkem zajímavá fotka, camera Canon AE-1, lens 50mm, film Kodak T-Max 100, aperture f/A, shutter speed 1/500

Černobílá fotografie. Fascinující prostor pro fantazii. Zkoušeli jste se nad tím někdy zamyslet? Kolik možností taková fotka plná odstínů šedé v sobě skrývá? Že když se na nějakou zahledíte, váš mozek ihned začne splétat nekonečné množství barevných kombinací, z kterých by se mohl obraz skládat? Černobílé fotky jsem měl odjakživa raději než jejich barevné sourozence. Ať už je to proto, že mi připomínají dějiny a historii (kdysi všechny fotky byly černobílé) a já se rád probírám starými obrázky míst a měst, které pak srovnávám se současností. Anebo právě pro v úvodu zmíněné nekonečné množství možností, jak ta vyobrazená scéna doopravdy asi vypadala. Pamatuju si, jak jsem se častokrát ptával babičky, jaké barvy byly šaty nebo kabát, které měla na sobě a jestli listí ještě bylo zelené nebo už se oblékalo do podzimních odstínů. 

úterý 28. července 2015

Analogue photography #2

Úsměv nic nestojí, camera Canon AE-1, lens 50mm, film Fujicolor C200, aperture f/1.8, shutter speed 1/250

Měsíc. Dva. Tři. Tak dlouho je to od chvíle, co jsem vám ukázal můj první pokus s analogovou zrcadlovkou. Musím se přiznat, nezlepšil jsem se. Fotky dopadly více méně stejně. I tak jich tady najdete dneska méně. Mám problém. Nevím, co fotit. A když nevíte, co fotit a občas cvakáte "na sílu", tak výsledek je přesně takový - nijaký. A tak film ve fotoaparátu leží měsíc, dva.. Občas ho z procházky nebo výletu dovezu aniž by přibyl jediný snímek. A to pak častěji a častěji končí rozhodnutím ten kus poctivé japonské techniky, co rozhodně není z plastu, nechat doma.

neděle 26. dubna 2015

Analogue photography #1

Pražský Hrad, camera Canon AE-1, lens 50mm, film Fujicolor C200, aperture f/A, shutter speed 1/500

Svět fotografie mě vždycky fascinoval. Miloval jsem výlety se svým dědečkem, kdy vzal svou starou Prakticu, dva tři svitky filmů a jeli jsme do Beskyd fotit. 

neděle 21. září 2014

Shyness

Mám na sobě džínové lacláče. Červené triko s límečkem. Na nohách tenisky. Na nose položené brýle. Čelo odřené od nedělní vyjížďky na kole. Cítím v sobě vzrušení a zároveň tíhu myšlenek. Bojím se. Nikdy jsem tam nebyl. Bude tam spousta nových lidí. Budu se jim líbit? Budou mě brát jako sobě rovného? Nechci se stát otloukánkem. Tím klukem, kterému strkají hlavu do záchodu jako v amerických filmech, které mám nakoukané z Polské televize.

neděle 27. dubna 2014

Spring is in the air..everywhere

Vůně šeříku. Tou pro mě začíná oficiálně jaro. Ty dny, kdy se jí poprvé nadechnu, kdy ji moje čichové buňky zaznamenají, si pamatuju pak po celý rok. Je to vůně pro mě opojná, uklidňující.. Vracím se s ní pravidelně do dětství, do časů, které jsem trávil u starých rodičů na zahradě, kde jeden velký šeříkový keř rostl, co moje nohy pamatují tento svět. Děda se o něj pečlivě staral, zastřihával ho, hnojil. A vždy donesl nějaké větvičky a kuchyně či obývák rázem provoněly svěžím jarem. Zahrada už není, staří rodiče se dávno přestěhovali z domku do bytu, ale naštěstí česká města a vesnice jsou šeříků plná. A já jsem si po dlouhých letech dovolil pár větviček přinést domů a na chvíli se ponořit do bezstarostné minulosti..

pondělí 23. prosince 2013

Make someone’s day better

Čím dál tím víc se přesvědčuji o tom, že chovat se slušně, tvářit se mile, potěšit pár slovy, která nic nestojí, se vyplatí. A je úplně jedno, jestli tím, že druhá strana se k vám pak zachová podobně, nebo jednoduše jen pro lepší pocit ze sebe samého, pro pocit toho, že jste možná tomu druhému zvedli náladu, udělali malou radost, zlepšili mu den. Nedávno se mi stala příhoda, která náladu a den zlepšila mně. A přál bych to každému.

neděle 17. listopadu 2013

Memories should not disappear..

Tak schválně, kdo z vás ještě dnes sedává na gauči, nejlépe se svými nejbližšími, a prohrabuje se papírovými fotografiemi z dob dávných, kdy digitální fotoaparáty byly jen pro technické nadšence? Já se přiznám, že párkrát do roka tohle děláváme, vždy u prarodičů, protože naše babička má sbírku fotografií opravdu úctyhodnou, čítá šest velkých krabic od bot a dobrou desítku fotoalbumů.