Zobrazují se příspěvky se štítkemfeelings. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfeelings. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 18. prosince 2014

Le Petit Prince - The Little Prince

Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal.
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají..."
"Nenalézají...," odpověděl jsem.
"A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody..."
"Jistě," odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
"Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem."
Malý princ, Antoine de Saint-Exupéry

čtvrtek 11. prosince 2014

Stressed but not depressed

Ty šedivé dny mě občas dostanou. Do nálady, která se pomalu blíží bodu mrazu, ale pár věcí okolo jí ještě dokáže zatopit a nedovolit vychladnout. Letos se mi s tím daří bojovat a zatím vyhrávám. Zaměstnal jsem se například přemýšlením nad vánočními dárky. Taky jsme pozvali k nám na víkend přátele ze zahraničí a s nimi prochodili pražskou klasiku, což nakonec u mě vedlo ke zjištění, že nemám do Paříže boty, ve kterých vydržím celodenní (několikadenní!) courání.

Those grey days are getting me down sometimes. To the mood which is so near zero degree, but few things around me are still warming me up and don't let the good mood to freeze. This year I am the winner in those fights with bad mood. I overload my mind with thinking, for example about the Christmas gifts for my dearest. We also invited friends from Slovakia to spent a weekend with us here in Prague, we were a guide to them, carried out them through the historical places, what led me to realize that I don't have good shoes for our trip to Paris next week, in which I should stay kilometres and kilometres of walking around this French capital.

středa 3. prosince 2014

Summer feeling

Léto. Vzpomínáte na něj? Nebo jste už definitivně ponořeni ve vánoční náladě, běháte po obchodech, sháníte dárky, ozdoby, ingredience na cukroví..? My strávili sobotu hledáním těch pravých koulí na náš stromeček..no, nenašli jsme. Z plastových zrůd, které vypadají, jak slepované špatně naprogramovaným robotem, na mě šly mdloby. A za skleněné chtěli částky, jakoby je zdobila při čaji o páté samotná královna Alžběta. Přišla na mě asi malá deprese. Domů jsme dorazili s prázdnou. Neměl jsem chuť ani na svůj drink. V neděli jsme vyrazili na procházku a zabloudili do Kotvy, tam vždycky bývá málo lidí a nehrozí nákupní horečka. A víte co? Odnesli jsme si z tama obyčejné bílé skleněné koule, které doplníme perníčkama, co jsme v ten den večer napekli, zavěšenýma na bílé stuze.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Together

Stojíš na křižovatce a rozhoduješ se..potáhneš to i nadále sám nebo do svého života pustíš člověka, který je ti blízký a budeš s ním sdílet i to nejniternější? Bojíš se, ale zároveň toužíš a chceš. Toužíš po tom neusínat večer sám. Ráno se probouzet a místo prázdného polštáře vidět jeho. Připravovat snídani pro dva, položit na stůl dva šálky s kávou, dvě misky s jogurtem, dvě lžičky a jeden talíř s ovocem. Mít společné nebo podobné zájmy. Navzájem se doplňovat a inspirovat. Chceš se mít o koho opřít. Říct si o radu a pomoc a vědět, že neotravuješ, protože on to udělá rád. Uvařit pro dva a dostat za to pochvalu a polibek. Vracet se domů za úsměvem a obejmutím. Překvapit bláznivým nápadem, třeba cestou do Paříže na Vánoce. Společně se toulat uličkami, objevovat zapadlé krámky. Večer se zastavit na ulici, držet se za ruku a vzhlédnout ke hvězdám. Myslet na stejnou věc ve stejnou chvíli, ať už stojíte vedle sebe nebo vás dělí stovka kilometrů.

pátek 7. listopadu 2014

(This year's) October

Je to úžasná věc. Tenhle podzim. Letošní říjen. Když nepršelo. A když ke všemu ještě vysvitlo slunce a vyčistilo oblohu od mraků. Nemohli jsme odolat. Každou volnou chvíli jsme chtěli trávit venku. Procházkami po Praze.

It's a great thing. This autumn. This year's October. When it was not raining. And when the sun came out to shine and cleared whole sky from the clouds. We couldn't resist. Every free moment we wanted to spend outside. Walking around Prague. 

neděle 2. listopadu 2014

Nightmare


Noční můra. Zlý sen. Přichází nezván. Většinou v dobách plných stresu a vnitřního neklidu nebo naopak, když jsme vyrovnaní a vedeme spokojený život. Proč? Co za tím stojí? A máme se jich skutečně bát? Budit se zpocený, křičící nebo sténající, bledý, vyděšený, se suchem v hrdle a strachem znovu usnout. Vím, že člověk si nepamatuje všechny sny, co se mu zdají. Taky vím, že mě osobně dokáže noční můra připravit o klid i na několik následujících dní a nocí. O to hůř teď v dospělosti, kdy mne v nich prohání skutečné běsy. 

pondělí 27. října 2014

Contrast

Den a noc. Minulost a budoucnost. Bílá a černá. Nový a vintage. Dlouhý a krátký. Jeden z mnoha a jedinečný. Protiklady nebo naopak mají společného více, než si dovedeme představit? Jedno bez druhého by přece nemohlo existovat. Kontrasty, co bijí do očí. A kontrasty, co jsou naopak tak samozřejmé, že je běžně nevnímáme. Stejně jako spousta věcí a situací kolem nás, rutinní, na první pohled nezajímavé. 

čtvrtek 23. října 2014

Journey is..

Cesta. Říká se, že je to cíl. Něco na tom musí být, vždyť kdo by cestoval s tím, aby nevěděl, kam. Já cestování miluju, je to jedna z mých zálib. Jako dítě jsem chtěl stále sedět ve vlaku, na nástupištích pozorovat frmol lidí, co si navzájem brání v nástupu a výstupu. Slyšet píšťalku výpravčího a vyhlížet jeho červenou čepici. Během jízdy “otravovat” nejprve dědu a pak i průvodčího nesmyslnými dotazy (proč má ten vlak tolik vagónů? jakto, že se nesrazíme s jiným vlakem? jak rychle můžeme jet? proč už netáhnou vagóny parní lokomotivy, bylo to přece romantické a lidi mají rádi romantické věci! - promítá se mi to v paměti jako by to bylo dnes, průvodčí byl asi v největších rozpacích v životě..buď byl unešený touhle mojí otázkou a mým výrazem “smutné a zmatené psí oči” nebo přemýšlel, jestli si z něj to sedmileté dítě dělá legraci).

čtvrtek 16. října 2014

Certainty

Podzim už definitivně přebírá žezlo a léto posílá na čas na odpočinek. Stromy a zem pod nimi hraje teplými barvami. Ráno se balíme do svetrů, roláků, kabátů a teplých bund. Krky schováváme do šátků a šál, místo polobotek nastupují teplejší, kožené, třeba kotníkové boty s hrubší podrážkou. Veselé letní barvy měníme za ty zemitější a tmavší, hnědou, šedou, černou, tmavě zelenou nebo vínovou. Je to jistota, kterou nic nezkazíme, i když je prokombinujeme společně. Hnědou s vínovou, zelenou či modrou se šedou nebo černou. Zjistil jsem, že poslední dobou sázím právě na jistoty. Netuším, jestli je to tím, že mi chybí letos letní dovolená, nebo že můj život se ustálil a má nějaký řád a nějaké jistoty. A ano, rozumím tomu, že v přesném kontextu slova je jistá pro člověka akorát tak smrt a vše ostatní se může v sekundách změnit, ale na to já nehraji.

středa 1. října 2014

Say a wish

Přesně za tři měsíce skončí. Rok 2014. Už teď můžu říct, že byl divný. Nebyl divoký jako rok 2013. Nebylo ani tolik slunečných dní, které by nám dobily "baterky". Ani mi nepřijde, že by tak rychle utekl. Naopak. Byl zvláštní a plný nečekaných výzev, kdy některé mohly raději zůstat nepřijaty. A z rozhovorů s kamarády a rodinou vím, že nebyl takový jen pro mě. Netuším, čím to. Nechci všechno svádět na počasí nebo světovou blbou náladu. Je ale pravdou, že i mimo můj mikrovesmír se letos děly a dějí věci, které rozvěcují červený vykřičník. Ať už jde o doteď nenalezený Boeing 777 - dnes, v době maximálně vyspělé techniky, obloze poseté satelity a snímači (klid v duši obětem a pokoj v myslích jejích nejbližších) nebo o znovuvypuknutí tiše se plazící epidemie eboly (obrovský respekt všem, kteří s ní bojují). 

neděle 28. září 2014

Goodbye summer

 Podzim. Za poslední dva týdny jsem přečetl tucty postů a článků o tom, jak kdo vítá, nenávidí nebo smířlivě přijímá toto roční období. Čas přízemních mrazíků, mlhavých rán, šedých dní a deštivých nocí. Paprsky slunce, jestli vůbec protnou zamračenou oblohu, se s námi loučí dříve a dříve. Ráno se balíme do kabátů a šál a uvažujeme nad rukavicemi a teplými botami. Na některé padá únava, na jiné deprese. Proč? Není tězké si najít na podzimu ty pěkné stránky, pojďte do toho se mnou a na ty zlé zapomeňte. V komentářích mi napište, které další vás napaddnou, pomůžeme si navzájem ;). 

neděle 21. září 2014

Shyness

Mám na sobě džínové lacláče. Červené triko s límečkem. Na nohách tenisky. Na nose položené brýle. Čelo odřené od nedělní vyjížďky na kole. Cítím v sobě vzrušení a zároveň tíhu myšlenek. Bojím se. Nikdy jsem tam nebyl. Bude tam spousta nových lidí. Budu se jim líbit? Budou mě brát jako sobě rovného? Nechci se stát otloukánkem. Tím klukem, kterému strkají hlavu do záchodu jako v amerických filmech, které mám nakoukané z Polské televize.

pondělí 8. září 2014

Childhood .. part 1


Dětství. Vzpomínám, že babička ještě donedávna měla každý rok pro mě připravenou čokoládu na den dětí. A já rok co rok říkal, že už dávno nejsem přece dítě. Kdy se ještě můžeme považovat za děti a kdy jsme už definitivně překročili tu hranici do dospělosti?

úterý 26. srpna 2014

Birthday..again!!

A je to tu, po -ehm-té oslavuju své 25. narozeniny (jak dlouho mi to bude ještě procházet? Jako Samanthě?) Utíká to. Rok za rokem rychleji a rychleji. Je to jen můj vnitřní pocit nebo je to tato doba? Chci zpátky ten pocit, že se některý týden strašně táhl, že to léto bylo sakra dlouhé a že ten rok od narozenin k narozeninám si dokážu detailně vybavit ze vzpomínek. Za 4 měsíce budeme "účtovat" a vzpomínat znova, až se bude 4 na konci roku měnit v 5.

pondělí 30. června 2014

Needs

Potřeby. Doprovází nás celý život a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Jako když dítě potřebuje rodiče. Jako když se teenager potřebuje realizovat, patřit někam a zárověň být nezávislý. Jako když čerstvý absolvent potřebuje najít práci, protože se potřebuje uživit a potřebuje si začít pomalu plnit sny a touhy. Jako když člověk potřebuje milovat a potřebuje být milován. Ty hlavní potřeby.

neděle 27. dubna 2014

Spring is in the air..everywhere

Vůně šeříku. Tou pro mě začíná oficiálně jaro. Ty dny, kdy se jí poprvé nadechnu, kdy ji moje čichové buňky zaznamenají, si pamatuju pak po celý rok. Je to vůně pro mě opojná, uklidňující.. Vracím se s ní pravidelně do dětství, do časů, které jsem trávil u starých rodičů na zahradě, kde jeden velký šeříkový keř rostl, co moje nohy pamatují tento svět. Děda se o něj pečlivě staral, zastřihával ho, hnojil. A vždy donesl nějaké větvičky a kuchyně či obývák rázem provoněly svěžím jarem. Zahrada už není, staří rodiče se dávno přestěhovali z domku do bytu, ale naštěstí česká města a vesnice jsou šeříků plná. A já jsem si po dlouhých letech dovolil pár větviček přinést domů a na chvíli se ponořit do bezstarostné minulosti..

čtvrtek 20. března 2014

I am into tulips. Definitely.


Liliovitá rostlina pocházející z pohoří Pamíru nebo Turecka, dovezena do Evropy původně na císařský dvůr ve Vídni nebo na dvůr Pražského hradu, odkud se rozšířila do Holandska, jehož se stala národním symbolem. Zhruba takové přibližné informace poskytne atlas nebo internet. 
Pro mne květina, která v počátku svého květu vypadá nevinně, malé poupě kapkovitého tvaru, které postupem roste do svůdných tvarů věstonické Venuše, aby se nakonec v plném květu rozevřela celému světu do plné krásy. Pohled na tulipány mě uklidňuje, fascinuje, naplňuje radostí a pohodou.  Jejich tvar mne kdovíproč mírně hypnotizuje. Nemohl jsem si proto nechat ujít právě probíhající výstavu Tulipány a vázy na Pražském hradě (končí 23.3.2014), konkrétně v Empírovém skleníku v Královské zahradě. Vstupné je symbolických 20,-, řady se stojí celkem dlouhé (prvně na vstupenky, pak před skleníkem), ale stojí to za to. Vázám jsem nevěnoval ani 5% pozornosti, soustředil jsem se na to množství barev a kombinací, různých stadií květu, úchvatné rozmanitosti tvarů okvětních lístků (ty střapaté!!!), to vše znásobeno přítomnosti člověka, s kterým chci prožívat takové a různé jiné, vlastně veškeré, chvíle.. 

pondělí 10. února 2014

Colouring your mood

Přemýšleli jste někdo z vás nad tím, jestli a jak ovlivňují barvy vaše pocity, náladu, den..? Já už mnohokrát a mám nesčetně potvrzeno, že barvy jsou mnohdy detailem, který dokáže udělat den lepším, smutnějším, náladovějším, veselejším.. Každý určitě zná ten pocit, že v těchto sychravých dnech se udržet v dobrém rozmaru je těžší než v létě plném světla nebo kupách sněhu zalitých sluncem (ne, opravdu si to nepleťte s tím občasným popraškem a blátivou břečkou všude okolo, která teď panuje ve městech). A co pak teprve s člověkem asi dělá kancelář vyvedená v tmavých nezáživných barvách, v které sedíte minimálně třetinu svého dne.. Naučil jsem se proto obklopit se aspoň barevnými maličkostmi, třeba veselým výstřižkem z časopisu, fotkou rodiny, přátel, nějakého zvířete (už přes rok žije moje plocha v počítači tímto snímkem, který ve mne evokuje pocit, že budoucnost je plná příjemného "světla" a naděje; nemohu si pomoct, ale neuvěřitelně mě dokáže povzbudit a dodat aspoň trochu pozitivní energie po náročném meetingu). 

pondělí 23. prosince 2013

Make someone’s day better

Čím dál tím víc se přesvědčuji o tom, že chovat se slušně, tvářit se mile, potěšit pár slovy, která nic nestojí, se vyplatí. A je úplně jedno, jestli tím, že druhá strana se k vám pak zachová podobně, nebo jednoduše jen pro lepší pocit ze sebe samého, pro pocit toho, že jste možná tomu druhému zvedli náladu, udělali malou radost, zlepšili mu den. Nedávno se mi stala příhoda, která náladu a den zlepšila mně. A přál bych to každému.

neděle 17. listopadu 2013

Memories should not disappear..

Tak schválně, kdo z vás ještě dnes sedává na gauči, nejlépe se svými nejbližšími, a prohrabuje se papírovými fotografiemi z dob dávných, kdy digitální fotoaparáty byly jen pro technické nadšence? Já se přiznám, že párkrát do roka tohle děláváme, vždy u prarodičů, protože naše babička má sbírku fotografií opravdu úctyhodnou, čítá šest velkých krabic od bot a dobrou desítku fotoalbumů.