Journey is..

Cesta. Říká se, že je to cíl. Něco na tom musí být, vždyť kdo by cestoval s tím, aby nevěděl, kam. Já cestování miluju, je to jedna z mých zálib. Jako dítě jsem chtěl stále sedět ve vlaku, na nástupištích pozorovat frmol lidí, co si navzájem brání v nástupu a výstupu. Slyšet píšťalku výpravčího a vyhlížet jeho červenou čepici. Během jízdy “otravovat” nejprve dědu a pak i průvodčího nesmyslnými dotazy (proč má ten vlak tolik vagónů? jakto, že se nesrazíme s jiným vlakem? jak rychle můžeme jet? proč už netáhnou vagóny parní lokomotivy, bylo to přece romantické a lidi mají rádi romantické věci! - promítá se mi to v paměti jako by to bylo dnes, průvodčí byl asi v největších rozpacích v životě..buď byl unešený touhle mojí otázkou a mým výrazem “smutné a zmatené psí oči” nebo přemýšlel, jestli si z něj to sedmileté dítě dělá legraci).

O pár let později, kdy cinkající klíče zbouraly železnou oponu a automobil už neznamenal pořadník a úplatky, já dostudoval gymnázium a dal bych vše za to, cestovat právě autem. Sedět za volantem, sledovat silnici, ubíhající stromy, mít puštěnou muziku a na koleni cítit ruku toho nejbližšího (o větru ve vlasech tady raději nepíšu, bylo by to fajn, ale kabriolety do této zeměpisné šířky jsou velmi sezónní záležitostí). Vydrželo mi to dlouho, protože jsem ještě neznal létání. Strach z výšek, uzavřeného stísněného prostoru a bezmocnosti cokoliv ovlivnit, mě “donutil” se tomuto způsobu dopravy vyhýbat. Zatvrdil jsem se totiž, že když do té létající rakve nasednu, tak až při cestě za oceán. Téměř to vyšlo, Bratislava - Las Palmas, nebylo to ZA oceán, ale DO oceánu a já od té doby plánuju, hledám a vybírám, kam se s levnou letenkou podívat. Londýn, Barcelona, Ženeva, Miláno, Heraklion, nově Paříž.. Moje bláznovství do létání (kromě pár hodin ve vzduchu v Cessně 152) dokazuje i to, že jsem si koupil letenku Praha - Ostrava na promoletu Airbusu 330 Českých aerolínií. Evropa to vůbec vyhrává na celé čáře, přece jen letenky jsou stokorunová záležitost a dnes už je tady větší problém sehnat slušné a přitom levné ubytování, ale když tak čtu blog Bez mapy.com, čím dál tím víc mě to láká ZA TEN oceán.. Lowcosty nás dokážou pobláznit cenami letenek, pak nás naštvat podmínkami pro příruční zavazadla a nakonec nás potěšit (por mě v dobrém smyslu slova, pro ostatní asi v "hledám-sáček-na-zvracení") okružními lety po Lombardii nebo středních Čechách (zdravím pana kapitána Hájka z Wizzair). 

Kufr je sice praktický, často cestuju i s ním, ale oblíbil jsem si nově weekendery. Tašky do ruky nebo přes rameno, co mají mnoho podob, ale hlavně se toho do nich spoustu vejde. Weekender, už jen to slovo vás nutí někam na ten víkend vyrazit. Krátký, dvou až třídenní výlet. Weekender je navíc dokonalým a stylovým doplňkem outfitu. Skvělé na něm je, že po příletu do destinace z něj vyhážete věci na pokoji a můžete s ním vyrazit courat se po městě.

Co vy a vaše cestování? A znáte/máte weekender?

Bombera - H&M Trend

T-shirt - Primark

Jeans - Divided blue

Sneakers - Nike Air Force1
Sunglasses - Aldo

Weekender (by Made by Boy ;)) - Zara 

Photographed by - Made by Boy