Childhood .. part 1

Dětství. Vzpomínám, že babička ještě donedávna měla každý rok pro mě připravenou čokoládu na den dětí. A já rok co rok říkal, že už dávno nejsem přece dítě. Kdy se ještě můžeme považovat za děti a kdy jsme už definitivně překročili tu hranici do dospělosti?

I když je mi už po několikáté pětadvacet, občas si uzurpuju právo cítit se jako dítě, vžít se do pocitů, oživit si vzpomínky. Naposledy cestou vlakem do Prahy. Poslední roky otravná rutina, nutnost nějakým způsobem překonat vzdálenost mezi bodem A a bodem B. Ale jako dítě jsem byl nadšený i ze 48 hodinové cesty vlakem do Bulharska k moři. Tak jsem se tentokrát zasnil. Zavřel na chvíli oči a vzpomínal, co mě na tom tak bavilo a přitahovalo. Pozorovat ubíhající kopce. Počítat osamělé domky podél trati. Smát se na auta čekající na přejezdech. Sledovat ovce, krávy pasoucí se na loukách. Otravovat průvodčího s malichernými dotazy. Najednou jsem otevřel oči a cítil to. Tu zvědavost. To nadšení. Tu radost. Chtěl bych občas mít tu moc, vrátit se na pár momentů do svého dětství, cítit tu volnost v mysli. To, že na mě neleží žádné povinnosti. Žádná zodpovědnost. Žádná starost. A to nejpodstatnější..čas byl jen pojem, ne komodita, díky které zažíváme dnes a denně stres, naříkáme, jak ho máme málo a chceme víc..čas nás netlačil, neřešili jsme ho, byl jen slovem, když jsme se učili hodiny, čekali na pohádku v televizi, na další prázdniny.

Prázdniny skončily..škola čeká!!

T-shirt - Divided - Fashion against AIDS

Jeans - Bershka

Denim jacket - ALCOTT L.A. 

Trainers - ASOS

Backpack - Aldo