Where you welcome visitors

Nůž tvrdě dopadá na dřevěné prkénko, porcujíc pažitku na malé kousíčky. Ten zvuk, rychlý a pravidelný, se rozléhá celým bytem..připadáte si jako zkušený kuchař, jehož prsty vědí, co dělají. Poslední údery..hotovo. Už jen vsypat pažitku do připravené směsi, promíchat a pomazánka na toasty je hotová. Zvoní zvonek. Slyšíte, jak kloubky prstů pevně a přitom ne příliš hlasitě dopadají na dveře. Mrknete přes kukátko, zajiskří vám oči a s úsměvem na rtech otevíráte. 

Asi takto nějak to vypadá, když čekáme návštěvu. A stejně, jako ona nejprve uvidí váš úsměv, tak hned poté její oči začnou zkoumat byt. A tím prvním, co se nabízí, je chodba. Proto by měla působit příjemně, čistě, útulně. Mnoho z nás věří, že přece nedá na první dojem. To je omyl. První dojem vnímáme všichni. A ten nás všechny ovlivňuje, někoho více, jiného méně, ale ten vliv tam je. A určitě nikdo netouží po tom, aby první pocity návštěvy simulovaly to samé, co pociťujeme třeba v čekárně u zubaře (dosaďte si vlastní místo evokující nepříjemné pocity).

V malé chodbě není prostor pro velké stojací věšáky, štendery, komody, botníky nebo zbytečné dekorace (třeba dřevěná židle, štos fashion/design magazínů), o to víc ale otevírá dveře nápaditosti. Na zdi přibité věšáky ve tvaru velkých kolíčků na prádlo. Zrcadlo se zajímavým rámem, malý odkládací stolek, který jakoby vyrůstal ze zdi. Fotostěna z rámečků (tady opatrňe volte velikosti rámů a fotografie, viděl jsem už pár chodeb, které díky tomu působily ještě stísněněji), plakáty nebo poslední dobou trendové nápisy.. 

Ten, jehož chodba netrpí klaustrofobními rozměry, může popustit uzdu fantazii mnohem více, stejně tak dostává ale větší prostor pro chyby. Osobně se mi líbí uzký vyklápěcí botník, štender s pár bundami a vedle několik volných ramínek, která stále čekají na TU návštěvu. Zrcadlo, nebo rovnou dva, s vyřezávaným rámem. Stolička, dřevěná, třeba i oprýskaná (pokud ladí se zbytkem), připravena posloužit při obouvání. Užší komoda, do které se vejdou doplňky jako čepky, šály, šátky, na ní položená decentní kytka nebo kaktus, malé dekorativní “serepetičky”, bez kterých si já byt už představit nedokážu. A opět rámečky s fotografiemi. S momenty, které nám připomínají radost a štěstí, které nám připříchodu domů po těžkém dni cuknou koutky úst a přidají pár bodů nálady. 

..a tohle je první nahlédnutí k nám.