Pavé

Pavé. Povinnost pro všechny milovníky domácího sladkého pečiva a kávy. Po ránu tady sice vládne hektická atmosféra, na svůj sólo stoleček zapomeňte, pokud nechcete sedět na bedně od šampaňského před výlohou (i to má své kouzlo!!), protože vás posadí k velkému stolu k ostatním (obvykle místním) a je to jedna z mnoha dalších chvílí, kdy se cítite tak trochu jako Ital (a bědujete třeba jako já, že italsky takřka neumíte a nemůžete se pustit s nimi do bujaré konverzace).

Pavé je poklad (i přesto, že přeloženo z francouštiny to znamená chodník). Jeden z mnoha ostrůvků naděje, kde lidé pracují poctivě, dávají do toho celé své srdce a práce je jim koníčkem. Před vašima očima připravují nejen espresso, cappuccino, latté, kakao, mléko, džus z čerstvě vymačkaných pomerančů, ale vidíte i do prosklené části s pekárnou, kde sympatická pekařka válí těsto na další croissanty nebo košíčky a zručný mladý pekař vyndává horké plechy z trouby.

Druhý den nám vyrazilo dech (v tom nejpříjemnějším smyslu slova), že si nás obsluha a majitel v jedné osobě pamatoval a měli jsme místo okamžitě..dýchnul na nás takový ten domácký pocit, o kterém jsem psal na začátku v minulém postu. Teď si musíte asi pomyslet, kolik tam proboha člověk nechá za snídani. Pekvapivě málo. Cappuccino za 1.20 EUR, croissant 1.00 EUR, plněný za 1.50-2 EUR (a věřte, že je tak velký, hutný, chutný a poctivý, že vás zasytí). Tohle vše v Česku (a nejen v něm) chybí. A moc. Asi si otevřeme vlastní Pavé.. (hlásí se nějaký barista, pekařka či čišník?)