We can sleep, finally

Postel. Pořádná, pevná, ze dřeva, natřená na bílo. S kvalitním roštem a skvělou matrací. Peřiny a polštáře ve voňavém povlečení. Natřepat, ustlat a těšit se, až se do nich večer zahrabeme a usneme v objetí. V tichu, v kterém slyšíme tlouct srdce toho druhého. Ve tmě, kterou přes závěsy příjemně narušuje pouliční lampa. V pokoji, který má dlouhou minulost.
Podlahu s dřevěnými parketami. Zdi s vysokými stropy. Dvojitá dřevěná okna zahalená závěsy. Pohodlné křeslo, kreté pamatuje desítky knih a časopisů, nespočet rozhovorů a rozjímání. Šatní skříň, dva štendry, komoda se šuplíky. Dva noční stolky, ručně vyrobené. Dvě lampičky, které pomáhají při čtení. Spousta rámů a rámečků s fotkami, černobílé střídají barevné. Připomínají lásku, zážitky, přátele, rodinu. Cítit teplo, klid a vnitřní mír.

Našli jsme ji. Tu postel. Včera. A hned jsme ji museli mít. Doma. První noc byla zvláštní. Občas jsme cítili závrať. Po měsících na matraci přijde člověku vysoko vše. Ale máme ji. Spalo se dobře..ráno jsme totiž zaspali.

PS: Dohání nás teď jiná výzva..pohovka. Musí totiž být rozkládací (pro návštěvy, máme rádi návštěvy!), nejlépe rohová (rádi se rozvalujeme) a musí zapadat do našeho "skandinávského" stylu.. A ne, v IKEA opravdu žádná taková není..