Where you welcome visitors

Nůž tvrdě dopadá na dřevěné prkénko, porcujíc pažitku na malé kousíčky. Ten zvuk, rychlý a pravidelný, se rozléhá celým bytem..připadáte si jako zkušený kuchař, jehož prsty vědí, co dělají. Poslední údery..hotovo. Už jen vsypat pažitku do připravené směsi, promíchat a pomazánka na toasty je hotová. Zvoní zvonek. Slyšíte, jak kloubky prstů pevně a přitom ne příliš hlasitě dopadají na dveře. Mrknete přes kukátko, zajiskří vám oči a s úsměvem na rtech otevíráte. 

We can sleep, finally

Postel. Pořádná, pevná, ze dřeva, natřená na bílo. S kvalitním roštem a skvělou matrací. Peřiny a polštáře ve voňavém povlečení. Natřepat, ustlat a těšit se, až se do nich večer zahrabeme a usneme v objetí. V tichu, v kterém slyšíme tlouct srdce toho druhého. Ve tmě, kterou přes závěsy příjemně narušuje pouliční lampa. V pokoji, který má dlouhou minulost.

Where you live and relax

Co pro vás znamená obývák? Místo, kde odpočíváte? Kam zvete nejčastěji své přátelé? Prostor, kde čerpáte tvůrčí energii? Nebo si s partnerem jen tak užíváte přítomnost toho druhého? Osobně v obýváku tvořit moc nedokážu (a když, tak někde v rohu se sluchátky na uších), je v něm spousta rušivých elementů - televize, knihovna (pořád bych koukal po hřbetech knih a přemýšlel, kterou otevřít), časopisy.. A ve spojení s kuchyňským koutem to už je úplný konec (víte, jak miluju vaření). Ale pro to ostatní je jako stvořený. A to jsem si před několika lety, v dobách spolubydlení, říkal, že ho ani k životu nepotřebuju. Jenže mám rád návštěvy, a ty je potřeba někde uvést, usadit, pohostit, potěšit. Mám rád aspoň malou změnu prostředí a strávit život prakticky v ložnici možná zní bohémsky, ale zas tak skvělé to není.

Problems are not problems

Prý venku prší, nevnímám to. Přemýšlím. Ubyla totiž jedna velká starost. Teda ne mě, ale nám. Už víme, kde budeme bydlet. Doufám, že dalších pár let. Stěhování bylo za poslední dva roky víc než dost. Ale přibyla starost jiná..vlastně nepřibyla! Míšo, převrať myšlenku aneb snažím se řídit heslem “nejprv hledej to pozitivní”. Tak to zkouším. Parkety, dřevěná podlaha, dvojitá dřevěná okna, vysoké stropy a kousek do centra. A konečně spolu. Plní se mi další ze snů.

Where you wash your sins (or relax)

Okno. Nikdy by mne nenapadlo, že okno v koupelně může způsobit člověku tolik radosti a pohody. Vstoupit do místnosti zalité ranním sluncem a při tom provádět ten každodenní rituál je něco naprosto odlišného od koupelny ozářené pouze žárovkou nebo zářivkou. Kdo nezažil, asi těžko pochopí. Anebo se večer sprchovat a mít výhled na hvězdnou oblohu, kdy oknem proniká jen temné světlo z ulice a svit Měsíce, pár zapálených svíček a ono vlastně může zůstat zhasnuto.

Where you cook and eat

Blíží se Velikonoce a v nose mě už teď povědomě šimrá vůně pečeného beránka z bílkového těsta linoucí se bytem. Miluju tu interakci našich smyslů a myšlenek a nálady, jsme v tomto tak jednoduše ovlivnitelná stvoření a to aniž bychom si to uvědomovali, vážně ;). No a zamysleli jste se někdy nad tím, kolik času strávíte v kuchyni? U plotny? U mixéru? Prostě přípravou jídel? Je ho spousta..některým to dělá radost, pro jiné je to povinnost..a jsou nejspíš i takoví, co si v ní sotva uvaří kafe nebo čaj. Ale minimálně pro ty první dva případy by mělo platit, že vše okolo nich by jim to kouzlení dobrot mělo usnadňovat a zpříjemňovat, protože když Vám vaření dělá aspoň trochu radost, na tom jídle to je pak znát. Já vařím rád, ještě raději peču.. A proto kuchyň potřebuju přiměřeně velkou, dělám při tom spousty nepořádku, tak trochu si to totiž neumím zorganizovat a všechno roztahám po pracovní desce a jídelním stole a tak. Vždycky se mi líbily kuchyně na chalupách, s dřevěnou podlahou, velkými kamny, s policemi, na kterých byl porcelán, naběračky, vařečky a další instrumenty zavěšené a vždy po ruce. Dózy s cukrem, moukami a kořením v dalších policích a skříňky tvořily jen spodní část, plné hrnců a mís. 

Where you sleep, make love and hear the heart

Asi je to pozůstatkem z dob panelákových, že mnoho lidí považuje ložnici za místo, kde by se měli pouze vyspat, že vlastně stačí, aby velikostně pojmula letiště a nějakou tu skříň na ošacení, kytku, možná toaletní stolek. Je mi to proti srsti. Doslova nenávidím stísněné prostory a trpím, když v něčem takovém musím spát. Nedá se mi, budívám se během noci, ráno vstávám s bolavou hlavou, protože vzduch je v takové malé místnosti vydýchaný, trpím. Místo, kde spáváme, by mělo být v naprostém souladu s naší myslí. Vždyť kde jinde se necháváme unášet sny, dovolujeme myšlenkám se zformovat a odkládáme mozek k zaslouženému odpočinku. Jestli alespoň v jedné místnosti má být vše dokonalé, kde se budeme cítit uvolněně, tak právě v ložnici. Copak jsme už zapomněli, že kdysi lidé spali v prostorných světnicích, nejprostornější místnosti v domě? Jak velké ložnice mívali na hradech a zámcích? V jak velkých ložnicích laškovali v prvorepublikových filmech? Byly obrovské. Často stejně velké, jako obývací pokoj s jídelnou dohromady. 

To build a home

Domov. Místo, kam bychom se měli vracet nejraději, z cest, z práce, z návštěv.. Misto, které nám pomáhá relaxovat, odpočívat, ve kterém se cítíme bezpečně a poklidně. Svůj pohled na to, jak by měl můj domov vypadat, utvářím už od dob, kdy jsem tahal za sebou kačera a moje kolo mělo ještě pomocná kolečka. Tehdá jsem snil o vlastním pokojíčku se stěnami v barvách námořnické modři, s velkou mapou světa, glóbem, skřínkami z ořechového dřeva, velkým starožitným psacím stolem a pohodlným koženým křeslem, na zemi jednobarevný červenohnědý koberec, připomínající mořské dno.. Taková soukromá kajuta kapitána obrovské zaoceánské plachetnice.