Asi je to pozůstatkem z dob panelákových, že mnoho lidí považuje ložnici za místo, kde by se měli pouze vyspat, že vlastně stačí, aby velikostně pojmula letiště a nějakou tu skříň na ošacení, kytku, možná toaletní stolek. Je mi to proti srsti. Doslova nenávidím stísněné prostory a trpím, když v něčem takovém musím spát. Nedá se mi, budívám se během noci, ráno vstávám s bolavou hlavou, protože vzduch je v takové malé místnosti vydýchaný, trpím. Místo, kde spáváme, by mělo být v naprostém souladu s naší myslí. Vždyť kde jinde se necháváme unášet sny, dovolujeme myšlenkám se zformovat a odkládáme mozek k zaslouženému odpočinku. Jestli alespoň v jedné místnosti má být vše dokonalé, kde se budeme cítit uvolněně, tak právě v ložnici. Copak jsme už zapomněli, že kdysi lidé spali v prostorných světnicích, nejprostornější místnosti v domě? Jak velké ložnice mívali na hradech a zámcích? V jak velkých ložnicích laškovali v prvorepublikových filmech? Byly obrovské. Často stejně velké, jako obývací pokoj s jídelnou dohromady.
Pocit vzdušného prostoru, nestísněnosti, pocit, že se můžete nadechnout a stále vaše plíce potěšíte čerstvým vzduchem, je totiž to, co mozek pro kvalitní spánek potřebuje. Jenže přišla doba rychlovýstavby paneláků a potřeba umístit co největší počet lidí na co nejmenší plochu. Ložnice se zcvrkly na nutné minimum a mnohým nezbylo nic jiného, než to akceptovat. Doba se ale změnila a dnes je možné už čarovat téměř s jakýmkoliv bytem. Posouvat příčky, bourat, rušit pokoje, spojovat, rozdělovat. I v tom paneláku.
Ložnice, ve které bych se cítil příjemně, by měla být dostatečně velká, v mých představách alespoň ideálně 20m2. S velkými francouzskými okny, se vstupem na balkón. Bílá dřevěná podlaha (případně přírodní, záleželo by na doplňcích), velká postel pro dva, 2x2 metry, třeba z dvou vrstev palet s bílou patinou, které by na každé straně přesahovaly a postel by tak tvořila bezpečný ostrov v prostoru. Zárověn by jejich mezery sloužily jako taková malá knihovna.
Na každé straně postele malý, jednoduchý noční stolek, k němu lampa, každá jiná, ale designově příbuzná. V rohu pokoje staré pohodlné křeslo, vedle velká dřevěná truhla na ložní prádlo a peřiny. Naproti jedna velká květina nebo toaletní stolek. Na zemi jednoduchý kusový koberec nebo kůže. Na zdech pár obrazů, některé větší třeba jen opřené na zemi. Nad čelem postele by se mi ještě líbila nika, na kterou by šlo něco odložit a její prostor barevně odlišit od bílé na ostatních stěnách. A to je vše. Vysoký strop a vysoké dvoukřídlé bílé dřevěné dveře jsou už jen detail k dokonalosti. Máte to? Vidíte to ve svých představách podobně?
Moje nejoblíbenější
Žádné komentáře:
Okomentovat