To build a home

Domov. Místo, kam bychom se měli vracet nejraději, z cest, z práce, z návštěv.. Misto, které nám pomáhá relaxovat, odpočívat, ve kterém se cítíme bezpečně a poklidně. Svůj pohled na to, jak by měl můj domov vypadat, utvářím už od dob, kdy jsem tahal za sebou kačera a moje kolo mělo ještě pomocná kolečka. Tehdá jsem snil o vlastním pokojíčku se stěnami v barvách námořnické modři, s velkou mapou světa, glóbem, skřínkami z ořechového dřeva, velkým starožitným psacím stolem a pohodlným koženým křeslem, na zemi jednobarevný červenohnědý koberec, připomínající mořské dno.. Taková soukromá kajuta kapitána obrovské zaoceánské plachetnice. 

Tato představa mi vydržela až do střední, bohužel, zůstalo jen u nesplněného snu. Pak přišlo období, kdy mne zajímalo vše, jen ne to, jak by měl vypadat můj studentský pokoj. Co se ale tehdá nezměnilo, byl sen o vlastním domě, s velkou zahradou. To je ideální na maloměstě, jakým je rodná Karviná, určitě ne ale v Praze a ne pro člověka, co potřebuje kolem sebe lidi a rušný život. Mít blízko do obchodu, na jarmark, do parku, do práce, za zábavou, neřešit dlouhé dojíždění, přestupování nebo drahé taxíky. Začal jsem snít o bytě. Prvně mezonetu, v prvorepublikovém činžáku, které můžete nalézt na Praze 2 nebo 6, ideálně v posledním podlaží, s velkými francouzskými okny a aspoň menší terasou, kde se vejdou dvě křesla, stolek a malé křoví. Po čase jsem se zamiloval do konceptu loftu, které mají s mezonety spoustu společného, jen jsou vzdušnější a člověku dávají pocit, že žije v obrovském prostoru a nic ho nikde netíží. Tohle zůstává snem, zatím se spokojím s 2kk nebo 2+1 v nějakém starém domě, s vysokými stropy, dlouhými okny a ideálně aspoň malým balkónkem, na který mohu ráno v županu vylézt s šálkem kávy v ruce, přivítat den, pustit do ložnice čerstvý ranní vzduch a o chvíli později pohlazením a polibkem probudit lásku, co se ještě pokojně toulá v říši snů. Pojďme se podívat ale dovnitř. Do interiéru, který nosím v představách asi od svých dvaceti a poslední roky se mění už jen minimálně, v detailech, ale ty základní kontury zůstavají stejné. Bílá. To je barva, kterou chci, aby domov vládnul. Mám rád světlo a bílá je jeho nejintimnější partnerkou. A pak dřevo, minimálně parkety nebo nejlépe dřevěná podlaha (ideálně z trámů nebo fošen) je nutnost. V ložnici natřená na bílo, v obýváku přírodní, mmmm, a kdyby byla i v koupelně, v kombinaci se zabudovaným podlahovým vytápěním, mám hned lepší den! Dřevěný nábytek, aspoň co se týče základních kousků, je podmínkou. Postel, knihovna, jídelní stůl, dveře, pár dřevěných detailů.. Kuchyně jednoduchá, spodní linie skříněk, kterou v horní částí střídají police a na nich uložené keramické nádobí, porcelán, dózy, sem tam decentní květina, třeba kaktus, pár ošoupaných kuchařek.. Nepraktické, ale moje fantazie pro to žije.

Pokud se do chodby vměstná nenápadná velká šatní skříň a ještě zbude místo na dvě městská skládací kola, budu na několik let spokojený (iluze o místnosti zvané šatna si v případě takovéjo bytu opravdu nedělám). A protože jsem ve věku, kdy opravdu nepočítám s tím, že se v nejbližších letech usadím a v tom místě ztvrdnu až do svého/našeho stáří, mám i svůj sen o domě, nebo spíše domečku, někde na jihu, kde sníh bude padat maximálně v televizní obrazovce, kde uslyším šum moře a jeho vln, kde bude zahrada a kdy díky všem těmto “podmínkám” ani ve stáří nebude hrozit nuda..Ale to už je úplně jiná kapitola.

Za pár dní vás pozvu do ložnice ;) a před spaním jeden song, který nosím už rok v hlavě a tematicky sem dokonale zapadá..