D'estate Milano

Už jako malý kluk jsem snil o tom, že Československo nebude mou jedinou “domovskou” zemí. Že chci pro sebe ještě jednu..kde budeme vlastnit apartmán nebo domek, v malé vesnici u moře, kde se s každým budeme znát, a i když tam přijedeme po půl roce, na náměstíčku nebo v kavárně si budeme mít s kým posedět a popovídat, probrat život tady a tam, podělit se o zážitky a starosti, prostě mít ty “staré dobré známé”. Tou zemí je už hodně dlouho Itálie. I když je to hlučný národ, má své kouzlo.
Vždyť kde jinde dokážou muži dokonale kombinovat módu, nosit pestrobarevná saka, loafers nebo mokasíny a svět je nepovažuje za vrchol nevkusu, ale právě naopak. Líbí se mi, že to není taková ta pařížská haute couture móda, ale jednoduše ležérně elegantní. Ženy si nehrají na diety a poruchy příjmu potravy, přiznávají své krásné oblé ženské křivky bez okolků. Samozřejmě tak jako muži i ony vědí, jak na to a čím naplnit svůj šatník, aby to bylo vkusné (a snad i pohodlné).

Zatím jsem finančně nedorostl do stádia, abych si dovolil alespoň malý kamrlík o pár metrech čtverečních, a i tu italštinu stále odkládám (ale sem tam si pár slov zapamatuju!!), takže mi nezbývá než po Itálii výletovat. Třeba jako před týdnem v Miláně. Vrátil jsem se do něj po roce a zase bylo co objevovat. Není to nejhezčí město Itálie, nicméně má statut nejuznávanějšího italského fashion city a je to na něm (lidech) znát a já vím, že až se opět naskytne příležitost, tak se do něj vrátím a zase si ho užiju. Chvíli upadnu na architektuře v nějaké odlehlé ulici, chvíli se opustím u pouličního saxofonisty a další chvíli provětrám bankovky v nějakém obchůdku s místní módou nebo bytovými doplňky. Každý si tu přijde na své. Snad jen vymetači nočních barů by plakali, po setmění Milano zrovna zábavou nehýří.

Hotel nedaleko železniční stanice Milano Centrale byl fajn, ale tím, že z něj je všude kousek, zanevřete na metro. No po třech dnech a asi 60km v nohách máte i chuť se praštit do hlavy, nejsme už nejmladší =D. Dali jsme si pravý italský drink Aperol, snědli pravou italskou pizzu a naprosto jsme propadli vůním a chutím v kavárničce jménem Pavé. A to až tak, že jí za pár dní věnuju samostatný post.

Via Gerolamo Morone

Kultůra tentokrát byla na vedlejší koleji, ale zvenku aspoň ty hlavní památky naše oči potěšily. Končícím výprodejům nešlo odolat, Corso Buenos Aires jsme prošli několikrát křížem krážem, centrum a všechny přilehlé uličky taky. Stejně jako v Barceloně jsem si ani tady neodpustil najít nějaké místní výrobce nebo umělce, a tak rovou říkám, ulice Corso di Porta Ticinese je dlouhá, ale stojí za to. Začíná jako Via Torino na Piazza de Duomo, vy ale pokračujte až ke zbytkům starověkého chrámu Colonne di San Lorenzo (zachovalo se pouze sloupoví), kde najdete poklad v podobě obchodu plného urban/vintage módy a “příslušenství” v podobě longboardů, skateboardů a úžasných bicyklů za pár eur, které nejvíce připomínaji starou dobrou českou “skládačku” ESKA. Nebo Via Gerolamo Morone, kterou jsme si občas zkrátili cestu od Duoma k hotelu - příjemné hladké dlažební kostky, staré barevné opravené domy, ticho (sem tam projelo auto) a žádní lidé..svádí k tomu, chytit polovičku za ruku, opřít o zeď a chvíli se vášnívě líbat jako ve filmu..

T-shirt - Zara

Jeans - Divided

Sneakers - Nike Air Force 1

Sunglasses - Aldo

Watches - Casio

Smile - free of charge ;)