Nightmare

Noční můra. Zlý sen. Přichází nezván. Většinou v dobách plných stresu a vnitřního neklidu nebo naopak, když jsme vyrovnaní a vedeme spokojený život. Proč? Co za tím stojí? A máme se jich skutečně bát? Budit se zpocený, křičící nebo sténající, bledý, vyděšený, se suchem v hrdle a strachem znovu usnout. Vím, že člověk si nepamatuje všechny sny, co se mu zdají. Taky vím, že mě osobně dokáže noční můra připravit o klid i na několik následujících dní a nocí. O to hůř teď v dospělosti, kdy mne v nich prohání skutečné běsy. 

Ty tam jsou doby, kdy jsem se bál smečky přerostlých vlků, sedmihlavého draka, Critters skrývajících se pod mou postelí. Ne. Od dob, co jsem schopen jasně rozlišit fantasy a realitu jsou noční můry skutečnější než kdy dřív. Na střední to byl třeba výbuch kádinky při laborkách, kdy jsem skončil s poleptanou tváří. Později to byla letecká katastrofa, které jsem se neúčastnil jako cestující, ale jako svědek při dopadu, volající záchranku. Tyto dva sny se mi opakovaly tak často, že i dnes, po 10 letech jsem schopný je popsat do posledního detailu. Snažil jsem se najít příčiny, proč se mi zdají. Říká se, že ve snech ventiluje mozek naše myšlenky. Snaží se najít odpovědi na otázky, které nás trápí. Čistí naši hlavu od "zbytečností", třídí podstatné a nepodstatné, regeneruje. Napadl mě třeba můj panický strach z létání, jenže nehrozilo, že bych někam letěl a taky proč bych pak ve snu byl postaven do role svědka? Chemii jsem sice nesnášel, ale právě laborky mě jako jediné bavily. Z televize ani knížek jsem to taky neměl..takže otázka dodnes zůstala nezodpovězena. Naštěstí samy nakonec vymizely. 

Za poslední rok si vzpomínám na další tři noční můry, co se mi zdály několikrát. U dvou tuším příčinu (strach o své nejbližší), u třetí, ve které mi šlo o život (a já o něj nakonec brutálně přišel), ji neznám. Chtěl bych si umět vsugerovat, že ty šílenosti, co se ve snech odehrávají, jsou bezvýznamné, ale neumím to. Úplně nejhorší kombinací pak pro mě je situace, kdy si v noci prožiju noční můru a následující den mám deja vu. Ale ne takové, kdy máte pocit, že jste tu situaci už jednou prožili, ale takové, kdy si přesně pamatuju, že se mi ta scéna a sled událostí zdály ve snu. A já nevím, co dělat. Jak se zachovat. Jak dál pokračovat. Netuším, jestli ten sled můžu změnit a pokud ano, co se stane? Co když ke konečnému "důsledku" to stejně dojde, ale třeba horší, náročnější cestou..? 

Parka - Zara 

T-shirt - Primark

Jeans - Divided

Shoes - H&M
Backpack - Fossil (Designer Outlet Parndorf)

Photographed by - Made by Boy

PS: děkuju za každý lajk (to tlačítko o řádek výš ;)) facebookové stránky blogu =)