Inner sadness

Smích, který střídá chvíle ticha. Pohled do prázdna, smršť myšlenek proletí hlavou. Výraz ve tváři zkamení, nitrem zarezonuje výkřik. Oči se zalesknou, jedna slza stíha druhou. 
Laughter that alternates with moments of silence. Blank stare, whirlwind of thoughts flashes through one’s mind. Face petrifies and a scream resonates deep inside. Eyes fill with tears which start running down the cheeks.

Vnitřní smutek je zrádný. Často ani netuším, že ho v sobě mám. Když pak ale udeří, je to jako blesk z čistého nebe. Trvá to pár minut. Taková krátká letní bouře. Její následky mohou být ale ničivé, jako když zasáhne i s krupobitím. Z času na čas totiž neznám příčinu. A její hledání pak mnohdy končí bezesnými nocmi, jen těžce zvladatelným stresem, který se snažím alespoň zčásti uklidnit čokoládou (ideální vsuvka pro neúpřímné -haha-). 

The inner sadness is treacherous. I don’t often realize that it’s also inside of me. But when it strikes it’s like a bolt out of the blue. It lasts just a few minutes. Just like a short summer storm. But the consequences can be devastating; like after a hailstorm. Every now and then I don’t even know the cause and searching for it often ends in sleepless nights and uncontrollable stress which I try to soothe with chocolate (ideal insertion for insincere –haha–).

Žijete vyrovnaný život, máte spokojený vztah, dobrou práci, plníte si pomalu své (společné) sny, štve vás vlastně jen pár maličkostí, k jejichž překonání stačí jen prosté CHTÍT. Tak proč vás přepadá ten vnitřní smutek? Většinou nacházím příčinu v záležitostech, které nemohu ovlivnit. Které jsou jednoduše mimo mé schopnosti je zdolat nebo vyřešit. Není asi nic horšího, než když člověk něco nemůže, i když hodně moc chce. Ať je to starost o nemocného dědečka a babičku, kdy prostě takový Alzheimer za vás nevyléčí ani doktor, natož vy sami. Trápící se blízká kamarádka, kterou byste potřebovali obejmout, utěšit, zajít s ní na drink a zanadávat si na celý svět, ale nemůžete, protože 8.000km nepřekonáte jedním skokem. Změnit nespravedlivý pracovní systém, který denně trápí tu či onoho a kdy utěšování, že do důchodu je to už jen pár let, přestalo zabírat. Ok, tohle vše má svůj důvod.
You live a balanced life, have a happy relationship and a good job, you start fulfilling your (common) dreams and what annoys you is just a few trivialities which you can easily overcome by WANTING. So why is that inner sadness still attacking? The cause is very often hidden in matters I cannot influence. The matters which are beyond my problem solving capability. I guess there’s nothing worse than incapability of doing something despite the fact that you really want to do it. For example when you’re worried about your grandpa or grandma because neither doctor nor you can cure their Alzheimer’s disease. Or when you want to comfort a grieving friend who needs a hug from you and to go to have a drink with you while complaining about the world but you cannot do so because 8,000 kilometers cannot be overcome by one leap. And sometimes it might be attempts to change unfair working system that afflicts him or her and another sad thing is that even pacifying that the pension is near lost its effect. OK, each of these things has its cause.

Jenže když ta příčina v myšlenkách a pocitech nepřichází, jsem v pasti. Z toho, který je stále pozitivně naladěný a dokáže to přenášet i na ostatní kolem sebe, je najednou mrzutá osoba, co se uzavírá před okolím, drží jazyk za zuby a nejraději utíká někam do kouta se sluchátky na uších a čokoládou v ruce. Chtěl bych to změnit, ale netuším jak. Asi jsem (trochu) cvok (ideální vsuvka pro druhé a poslední neúpřimné -haha-). Ale každý máme své démony, které nejde jen tak zlynčovat, ukřižovat, zpacifikovat, zničit. Tady vám tedy předhazuji toho svého. Společně s mým posledním letním outfitem v čele s milovaným KARLem. 

Michael

You live a balanced life, have a happy relationship and a good job, you start fulfilling your (common) dreams and what annoys you is just a few trivialities which you can easily overcome by WANTING. So why is that inner sadness still attacking? The cause is very often hidden in matters I cannot influence. The matters which are beyond my problem solving capability. I guess there’s nothing worse than incapability of doing something despite the fact that you really want to do it. For example when you’re worried about your grandpa or grandma because neither doctor nor you can cure their Alzheimer’s disease. Or when you want to comfort a grieving friend who needs a hug from you and to go to have a drink with you while complaining about the world but you cannot do so because 8,000 kilometers cannot be overcome by one leap. And sometimes it might be attempts to change unfair working system that afflicts him or her and another sad thing is that even pacifying that the pension is near lost its effect. OK, each of these things has its cause.

Michael

Sweater - KARL Lagerfeld
Shorts - vintage
Sneakers - New Balance
Watch - Komono

Photographed by - Made by Boy

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm

Big thanks for translation to English to Filip Staněk!