Incognito

Občas mě popadá stihomam, že na mě na ulici, v metru, v obchodě nebo kdekoliv jinde každý druhý civí. Sjíždí mě pohledem od hlavy k patě, spaluje mě očima a hlavou se mu honí nenávistné nebo posměšné myšlenky. Vždycky to svedu na nedůvěru v sebe sama, na nejistotu, která mě ještě z času na čas přepadne (pozitivní je, že s tím už delší dobu pracuju a je to rok od roku lepší). Nechápu ale, že v zahraničí se mi něco podobného ještě nestalo. 

Můžu se procházet ulicemi Paříže, cestovat v Londýnském metru nebo se proplétat mezi lidmi v Barcelonské tržnici, ale tyto pocity mě tam nedohání. Pak mě ale napadá otázka, jestli teda můj stihomam není tady v Praze, v Česku, vlastně realita. A vzniká začarovaný kruh, z kterého není lehký únik. To jsou chvíle, kdy si přeju být inkognito. Přehodit přes sebe neviditelný plášť a před těmi pohledy zmizet. 

Měl jsem vždy pochopení pro známé tváře, které se mnohdy, našima očima, oblékají pod svou úroveň. Tenisky, tepláky, vytahaný svetr, parka, čapka a na oči sluneční brýle, no co, že prší. Na druhou stranu je to pohodlné. Být oblepený fanoušky a "fanoušky" na každém kroku nejde vydržet dlouho (i když zpočátku to může být určitě opojné..). Prostě chtějí být v takové chvíli inkognito. Osobně mi typická zelená parka, s kapucí a umělou ovčí vlnou v podšívce, v šatníku chyběla (na zimu jsem prakticky vybaven jen jedním kabátem a jednou hnědou "parkou"). No, díky Patrikovi už ji mám =). Navíc jsem konečně sehnal i vysněné chelsea boots, a mě nenapadlo nic jiného, než si takovou inkognito kombinaci hned vyzkoušet. Fotili jsme před týdnem, od té doby jsem s mírnou obměnou měl tento outfit na sobě třikrát. Tak moc je pohodlný. Tak moc je fajn. Tak moc dobře se v něm cítím. Tak moc si připadám inkognito..

"Trpíte" něčím podobným? Jak s tím bojujete?

Parka - Gate 
Sweatshirt - Terranova
Jeans - Bershka

Chelsea boots - Baťa

Beanie - H&M
Photographed by - Made by Boy

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm