Fotografování zakázáno

Při všem tom cestování za poslední měsíce se mi podařilo uzmout trochu volného času a navštívit rodinu. Přece jen prarodiče už mají svůj věk a každá chvíle strávená s nimi je pro mě vyjímečná (a kdo čte můj blog ví, že k nim mám hodně blízký vztah). A tradičně došlo i na prohrabávání se starými fotografiemi a vzpomínání. 

Miluju tyto návraty "do minulosti", kdy si uvědomím, jak neuvěřitelně rychle čas utíká a co všechno jsem za to určité období stihl prožít a zažít (a naopak co jsem nestihl). Jak hodně se změnily všechny naše tváře, které teď zdobí hlubší vrásky, ale také moudřejší oči. Že děda ztratil hodně na váze, občas je dezorientovaný, ale po těžkých chvílích se do jeho očí zase vrátila jiskra. A že babička má stále neuvěřitelné množství energie a i proti naší vůli si nedá říct a pořád se zbytečně strachuje a "stará", což my nelibě neseme, protože víme, že kdyby nechala myšlenky občas volně plout, lépe by se jí spalo. 

Ale takoví už jsou prarodiče. A protože jsou to okamžiky vzácné, neodpustím si vždy udělat pár fotek. Jenže to začíná pravý boj! Dědovi je to vesměs jedno, vždy se usmívá a kouká do fotoaparátu, je chlap, tak přece nebude dělat cavyky, ale ty ženský (ahoj mami, ahoj babi =D )! Prvně nářky, že se nechtějí fotit, nejsou přece fotogenické. Pak zase výmysl, že nejsou dostatečně vhodně oblečené. Vyřešíme outfit, uděláme zkušební selfíčko, ale oheň hoří dál. Ty vlasy proboha! (máma si posteskne, že ke kadeřnici je objednaná až zítra, babi zase začíná s historkou o paruce; přitom každá má na hlavě asi tak 3x více vlasů než já..) Koupelna se ještě hodinu potom topí v mlze výparů z laku na vlasy. Další kontrolní selfie, teď zase vadí okolí (rozuměj sofa, stůl, ubrus, obraz, děda v křesle..), a tak se přestavuje pomalu půlka obýváku. Hurá! Fotíme.

 

A já proklínám dobu digitální, kdy hned vidíte, co jste vyfotili, protože se na mě sype z obou stran nespočet výtek a výhrůžek: Tohle vyfotošopuješ, toto smaž, toto taky, toto taky, tady uprav odstín pleti, vyretušuj druhou bradu a flíček na lícu, toto smaž, smaž, smaž, smaž, smaž.. A z 50 fotek vám zůstanou tři, u kterých byste podle přání měli strávit ještě další hodinu s Photoshopem a přiblížili je alespoň vzdáleným představám osobám na nich. Mami a babi, ne! Žádný Photoshop nebude, před 20 rokama také nebyl (alespoň u nás doma). 

Vy výsledek zatím neuvidíte, nedostal jsem svolení ukázat je světu =/ Příště už vemu s sebou jen analog, ať je to jako za starých časů! 

A tak dnes jen já a měsíc staré fotky, kdy jsme teprve objevovali úžasně ostrou kresbu objektivu Nikkor 50mm f/1,8 a já se radoval z nového kabátu, který jsem ulovil v Bergenu za pár norků. 

A jací jsou vaši pra/rodiče před objektivem? ;)

Coat - Weekday

T-shirt - Calliope

Jeans - Bershka

Suede leather shoes - Zara

Photographed by - Made by Boy

#fotimnikonem D5500