Courage

Je to už pár týdnů, co se na blogu objevil poslední článek. Jednoduše nezůstává na psaní čas. Pominu-li to, že v práci mi přibylo povinností, tak můj (náš) závazek více v roce 2016 cestovat si vybírá také svou daň. Po návratu z cest jsme vždycky tak unavení (fyzicky, z toho všeho chození; psychika naopak zaživá očistu!), že myšlenky na psaní jsou uklizeny někde v hodně zapadlé části mysli a jediné, po čem toužíme, je udržet se ještě nějakou chvíli na Římské (Bergenské .... ) vlně a snažíme se nepřipouštět si opětovnou každodenní realitu. 

Začali jsme navíc čas investovat také do sebe. Dvakrát týdně se věnujeme lekcím jógy, dvakrát týdně se potíme při piloxingu a chceme přidat ještě alespoň jedno plavání. Čas je neuvěřitelně vzácná (i když koneckonců vymyšlená) komodita, se kterou (čím jsem starší) se snažím nakládat více a více opatrněji. A tak sem tam přemýšlím, jestli by mi pomohlo, kdybych se hlavní práci věnoval jen 6 hodin denně a zbytek bych rozložil mezi koníčky, přátele a kreativní činnosti, které by mě bavily a zároveň by pomohly plnit si některé sny. Občas v duchu tiše závidím těm, co měli odvahu oprostit se od povinnosti navštěvovat svého zaměstnavatele těch pravidelných 8, 9, 10 hodin denně, 5x v týdnu a stát se pány svého času. Našli buď mezeru na trhu a stvořili tak něco, o co je zájem a uživí je to, nebo ještě lépe - ze své vášně a koníčka udělali zdroj svých příjmů. Nápadů může mít člověk nekonečně..stejně jako většina z nich bývají koneckonců ptákoviny, ale i s těmi lze udělat díru do světa. V důsledku to chce totiž mnohdy jen jedno: odvahu. 

Ta mě osobně chybí a zatím jsem nenašel návod, jak si ji dodat. Nápadů v hlavě pár nosím, ale dát v práci výpoveď a věnovat se jen jim (a věřit, že se uchytí a budou úspěšné), na to odvahu nemám. Některé by se daly realizovat i nyní, ale stály by hodně volného času..té komodity, se kterou bychom měli zacházet velmi ostražitě. A tak zase stojí člověk na křižovatce, kdy se musí rozhodnout, kterým směrem se vydat. A zase to vyžaduje určitou dávku odvahy. Oprostit se od strachu z neúspěchu, oprostit se od případného zpytování svědomí, že to nevyšlo a stálo to tolik toho času. Málokdo si totiž může dovolit "zkušební" dobu a v případě prohry se vrátit na tu křižovatku a rozhodnout se znova, aniž by ho to něco stálo (kromě času). 

Každý jsme jiný. Jsme realisti, jsme snílci. Jsme odvážní, jsme bojácní. Jsme rádi středem pozornosti, jsme rádi sami. Navenek vypadáme slabí, uvnitř v nás ale dřímá síla. Dá se ale něčemu z toho naučit nebo odnaučit? Má to člověk v sobě od narození a nejede přes to vlak? Karl Čapek kdysi řekl: "Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví." Je člověk, kterému chybí odvaha, zbabělec?

A tak přijměte mou omluvu, že článků není tolik. Ze zbývajícího času si ukrajuje i náš nový projekt MesHommes, v rámci kterého s námi od začátku roku hlavně cestujete, obdivujete pěkné věci a chodíte na zajímavé akce - poslední z nich byl seminář o kávě v Costa Coffee, po kterém jsme nafotili tyto fotografie. 

PS: Budu se snažit na On the Leaf zapracovat, opravdu..a můžete se těšit i na soutěže ;), třeba hned v pondělí o vstupenky na výstavu David Cronenberg - Evolution

Leather biker jacket - ASOS
Bow tie - Krispol Store
Shirt - ZARA
Jeans - Bershka
Sneakers - Converse
Watch - Corniche Heritage 40

Photographed by - Made by Boy

#fotimnikonem D5500