Goodbye summer

 Podzim. Za poslední dva týdny jsem přečetl tucty postů a článků o tom, jak kdo vítá, nenávidí nebo smířlivě přijímá toto roční období. Čas přízemních mrazíků, mlhavých rán, šedých dní a deštivých nocí. Paprsky slunce, jestli vůbec protnou zamračenou oblohu, se s námi loučí dříve a dříve. Ráno se balíme do kabátů a šál a uvažujeme nad rukavicemi a teplými botami. Na některé padá únava, na jiné deprese. Proč? Není tězké si najít na podzimu ty pěkné stránky, pojďte do toho se mnou a na ty zlé zapomeňte. V komentářích mi napište, které další vás napaddnou, pomůžeme si navzájem ;). 

Shyness

Mám na sobě džínové lacláče. Červené triko s límečkem. Na nohách tenisky. Na nose položené brýle. Čelo odřené od nedělní vyjížďky na kole. Cítím v sobě vzrušení a zároveň tíhu myšlenek. Bojím se. Nikdy jsem tam nebyl. Bude tam spousta nových lidí. Budu se jim líbit? Budou mě brát jako sobě rovného? Nechci se stát otloukánkem. Tím klukem, kterému strkají hlavu do záchodu jako v amerických filmech, které mám nakoukané z Polské televize.

Childhood .. part 1

Dětství. Vzpomínám, že babička ještě donedávna měla každý rok pro mě připravenou čokoládu na den dětí. A já rok co rok říkal, že už dávno nejsem přece dítě. Kdy se ještě můžeme považovat za děti a kdy jsme už definitivně překročili tu hranici do dospělosti?