Podzim už definitivně přebírá žezlo a léto posílá na čas na odpočinek. Stromy a zem pod nimi hraje teplými barvami. Ráno se balíme do svetrů, roláků, kabátů a teplých bund. Krky schováváme do šátků a šál, místo polobotek nastupují teplejší, kožené, třeba kotníkové boty s hrubší podrážkou. Veselé letní barvy měníme za ty zemitější a tmavší, hnědou, šedou, černou, tmavě zelenou nebo vínovou. Je to jistota, kterou nic nezkazíme, i když je prokombinujeme společně. Hnědou s vínovou, zelenou či modrou se šedou nebo černou. Zjistil jsem, že poslední dobou sázím právě na jistoty. Netuším, jestli je to tím, že mi chybí letos letní dovolená, nebo že můj život se ustálil a má nějaký řád a nějaké jistoty. A ano, rozumím tomu, že v přesném kontextu slova je jistá pro člověka akorát tak smrt a vše ostatní se může v sekundách změnit, ale na to já nehraji.
