Needs

Potřeby. Doprovází nás celý život a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Jako když dítě potřebuje rodiče. Jako když se teenager potřebuje realizovat, patřit někam a zárověň být nezávislý. Jako když čerstvý absolvent potřebuje najít práci, protože se potřebuje uživit a potřebuje si začít pomalu plnit sny a touhy. Jako když člověk potřebuje milovat a potřebuje být milován. Ty hlavní potřeby.

Where you live and relax

Co pro vás znamená obývák? Místo, kde odpočíváte? Kam zvete nejčastěji své přátelé? Prostor, kde čerpáte tvůrčí energii? Nebo si s partnerem jen tak užíváte přítomnost toho druhého? Osobně v obýváku tvořit moc nedokážu (a když, tak někde v rohu se sluchátky na uších), je v něm spousta rušivých elementů - televize, knihovna (pořád bych koukal po hřbetech knih a přemýšlel, kterou otevřít), časopisy.. A ve spojení s kuchyňským koutem to už je úplný konec (víte, jak miluju vaření). Ale pro to ostatní je jako stvořený. A to jsem si před několika lety, v dobách spolubydlení, říkal, že ho ani k životu nepotřebuju. Jenže mám rád návštěvy, a ty je potřeba někde uvést, usadit, pohostit, potěšit. Mám rád aspoň malou změnu prostředí a strávit život prakticky v ložnici možná zní bohémsky, ale zas tak skvělé to není.

Hola Barcelona

Touha objevovat tajemství měst, která psala historii. Procházet se uličkami a nechat se zlákat k návštěvě malých obchůdků. Obdivovat domy, jejich architekturu, fasády, minulost. Nechat zmást své smysly krásou v detailech. Dát šanci provařeným památkám. Ochutnávat kávu v malých kavárnách, co mají své přirozené kouzlo. Uždibovat z bagety z pekařství na rohu, kterou vám zabalil samotný pekař. Ztratit se na obrovské městské tržnici, která útočí na oči i nos všemi zbraněmi. Povečeřet tapas v malé taverně a připadat si jako na návštěvě starého kamaráda. Cítit každou chvíli vůni spáleného benzínu z prohánějících se skůtrů. Rozhodnout se pořídit si hipsterské kolo, na jakých se tady všichni prohánějí. 

To je Barcelona. Tady a dnes. Magická. Trochu trhlá jako Gaudího stavby. Ale opouštíte ji stejně neradi, jako když se loučíte s partnerem na nádraží. Šeptáte ji “brzy ahoj” a ona vám slíbí “já neuteču”. 

PS: příště o tom, jak se v Barce schválně “ztratit”..