Where you welcome visitors

Nůž tvrdě dopadá na dřevěné prkénko, porcujíc pažitku na malé kousíčky. Ten zvuk, rychlý a pravidelný, se rozléhá celým bytem..připadáte si jako zkušený kuchař, jehož prsty vědí, co dělají. Poslední údery..hotovo. Už jen vsypat pažitku do připravené směsi, promíchat a pomazánka na toasty je hotová. Zvoní zvonek. Slyšíte, jak kloubky prstů pevně a přitom ne příliš hlasitě dopadají na dveře. Mrknete přes kukátko, zajiskří vám oči a s úsměvem na rtech otevíráte. 

Birthday..again!!

A je to tu, po -ehm-té oslavuju své 25. narozeniny (jak dlouho mi to bude ještě procházet? Jako Samanthě?) Utíká to. Rok za rokem rychleji a rychleji. Je to jen můj vnitřní pocit nebo je to tato doba? Chci zpátky ten pocit, že se některý týden strašně táhl, že to léto bylo sakra dlouhé a že ten rok od narozenin k narozeninám si dokážu detailně vybavit ze vzpomínek. Za 4 měsíce budeme "účtovat" a vzpomínat znova, až se bude 4 na konci roku měnit v 5.

We can sleep, finally

Postel. Pořádná, pevná, ze dřeva, natřená na bílo. S kvalitním roštem a skvělou matrací. Peřiny a polštáře ve voňavém povlečení. Natřepat, ustlat a těšit se, až se do nich večer zahrabeme a usneme v objetí. V tichu, v kterém slyšíme tlouct srdce toho druhého. Ve tmě, kterou přes závěsy příjemně narušuje pouliční lampa. V pokoji, který má dlouhou minulost.