Mám pohorky, konečně!

Už jsem to tuším jednou psal..jako dítě jsem hlavně díky mámě a občas díky prarodičům prochodil celé Beskydy, Vysoké Tatry a vlastně krom Krušných hor okusil každé české pohoří. Často jsem nadával, že mě bolí nohy, že je to daleko, že je mi zima nebo horko, že štípou komáři..prostě klasika, děcko si najde milion důvodů, proč už nechce do toho kopce šlapat. Občas se zadařily i husarské kousky, třeba když jsem ze strachu z výšek zbrzdil provoz lanovky na Skalnaté pleso. O tom ale někdy jindy. 

Nahoře mě pak ale samozřejmě čekala vždycky odměna. V létě jsem žadonil o nanuk nebo palačinky se zmrzlinou, v zimě zase o sladké plněné knedlíky nebo buchtičky se šodó. V tu dobu jsem si jen málokdy uvědomoval ty úžasné scenérie, které výhledy z jednotlivých vrchů nabízely. Jasně, vnímal jsem les, cestu, potoky, stromy, rostliny, zvířata, která jsme potkávali, tam to ale končilo. Teď je to podobné, ale když vystoupáme až nahoru, tak už dokážu stát, koukat, rozhlížet se a nechat se unášet. Ať svítí slunce, sněží nebo poprchává. Nevzpomínám si, že by mě tohle v dětství zajímalo nebo bych to dělal. Co si ale pamatuju dodnes, byla touha mít pohorky jako ti dospěláci okolo. Byly pevné, kožené, s tlustýma tkaničkama, nevadil jim sníh ani déšť, neklouzaly. Mě v zimě nazuli do tlustých sněhulí (takže jsem byl spíš jako nemotorný buldozer a né malý kamzík) a v létě zase do tenisek, které se občas vyzuly, jindy stačilo mrholení a bylo v nich mokro. 

Jenže pohorky se tehdy v dětských velikostech snad nevyráběly. Skuhral jsem o ně každé Vánoce (kdo by to kdy řekl, že v záplavě transformers z Tuzexu, stavebnic Merkur nebo Seva bude chtít dítě nevzhledné kopyta), Ježíšek je ale nikdy nesehnal. A když jsem dorostl do dospělácké obuvi, začala puberta a já už toužil po něčem, co bylo in mezi vrstevníky..tenisky Nike nebo Rebook. No a aktuálně jsem si už delší dobu pohrával s myšlenkou, že bych si pořídil nějaké pořádné boty na to naše výletování. Napadly mě Timberlandy, nesmrtelná klasika, za kterou si člověk ale také řádně zaplatí. Jenže! Před pár měsíci přišel Playbag, který navrhuje a ručně šije jedinečné designové tašky a doplňky, s novým projektem nazvaným Playbot. Poctivá ruční práce ze Zlína, návrat k tradici a hlavně tuzemské materiály. A tak vznikly tři modely bot, které odkazují právě na populární pohorky. 

Já jsem se od počátku zakoukal do modelu Kotaar (a nemohl se dočkat dne, až budou ke koupi), které mají základ v klasické pohorce, ale přece jen ten design je už trochu modernější. Zkoušel jsem i Kruski, jenže podrážka se mi zdála až příliš tvrdá na to, abych boty občas obul i ve městě. Sice Kotaar jsou ze všech modelů nejdražší, ale využil jsem akce -10%, která platila v den představení Playbot v showroomu. Boty jsem poprvé obul při našem výletu na zámek Kokořín. Je v nich příjemně teplo, podrážka je pevná, ale ne moc tvrdá. Kůže bude časem pracovat, takže ještě změkne. Baví mě barevné tkaničky, řešil jsem, jestli červené nebo zelené (při koupi dostanete dvoje), nakonec jsem nechal v každé jednu =). Těším se, až v nich vyrazím v únoru zpátky do Skandinávie, kde je prověřím naplno (i když možná se k tomu dostanu už na Vánoce v Tatrách..nějaký tip na ubytování? ;) ).

Co vy a pohorky? Anebo dáváte přednost raději funkční moderní obuvi? 

Parka - Gate
Snapback - Vans Disney
T-shirt - Eleven Paris
Jeans - Lee
Shoes - Playbot by Playbag
Backpack - F&F

Photographed by - Made by Boy

#fotimnikonem D5500

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm