Diagnóza: pozorovací typ

Podzimní slunce se odráželo od lesklých střech a oken. Ze stromu padalo zežloutlé listí, ve vzduchu byl cítit přicházející chlad. Lidé na ulici spěchali, nevšímali si jeho ani okolí, proudili všemi směry, za svými každodenními osudy. On si ale všímal. Díval se jim do tváří, hledal úsměvy. Pozoroval, co mají na sobě, hledal něco jedinečného. Začali ho nudit. Očima zamířil k fasádám domů, ty nikdy neomrzí. Hleděl do oken, hledal život za záclonami. Když spatřil, že některými vidí až dovnitř, zkoumal stropy, lustry. Pak zrakem stoupal výš, k posledním patrům, ke střechám. Obdivoval architekturu a představoval si, ve kterém z nich a jaký by vedl život on. Miloval toto pozorování, kdy jeho fantazie neznala hranic a prolínala se s realitou okolo něj. Diagnóza: pozorovací typ.

Nějak takto vypadá "dovolená", když jsme v cizím městě. Ať je to Londýn, Paříž, Oslo, Varšava..chodím s hlavou "v oblacích" a večer v posteli lamentuji nad tím, jak mě bolí za krkem. Nenalákáte mě na nákupní třídy, výstavní síně, muzea (minimálně první den, dva..), vždycky nejdříve toužím nasát město zvenčí, přes domy, ulice, lidi. Dokonce i cestou k hotelu se často zastavuju, koukám po architektuře, co na tom, že je třeba deset hodin večer a tma..a pro ostatní účastníky výletu jsem pomalu napřesdržku. Už dlouho si přeji navštívit New York City, no na druhou stranu se bojím, že právě díky tomuto mému chození s hlavou v oblacích se tam buď ztratím nebo skončím v nemocnici se závratěmi..všechny ty mrakodrapy jsou tak vysoké, že by si mohly varšavský Palac kultury i nauki dát ke snídani. A to se mi hlava točila už z něj (a pokud si dobře vzpomínám, museli jsme ho obejít 3x!! Jednou mi to nestačilo. Nějak si nedokážu představit, že budu 3x obcházet takový Empire State.) Ale kdo ví..ono se říká, že mnohdy to nejlepší objevíme náhodou..tak proč se třeba jen tak náhodou neztratit v New Yorku? 

Asi proto jsem nikdy nevyhledával organizované zájezdy s přesným itinerářem, vyměřenými časovými mezerami na poznávání jednotlivých památek. Chci mít svobodu. Co když se mi někde zalíbí tak, že tam budu chtít strávit mnohem více času, zatímco na dalším místě bych zase byl hotov během pár minut a znuděně čekal na zbytek skupiny? Tohle není pro mě. I když to znamená přípravy před cestou, trochu plánování, pročtení blogů a průvodců, sepsání si hlavních bodů, prostě stojí to čas a práci, ale miluju to. Sice se nejednou stalo, že jsme pak za celý pobyt nestihli vše, co jsme chtěli, na to jsem se už naučil si odpovědět - alespoň máme důvod se vrátit! A na vracení se je skvělé to, že spousta té práce odpadá, protože člověk už ví a zná. No není to pak skvělé?

Tak to bychom měli. Teď už víte, že cestovat se mnou občas není žádný med, i když se pak s odstupem času a odpočatým pohledem na ten či onen výlet všechny prvotní chmury v ten med přetaví. Vydali byste se na cesty se mnou? Anebo raději si necháte vše naplánovat, přesně časově odměřit a navrch ještě odvykládat průvodcem? 

Leather Biker Jacket - ASOS
Sweater - Lbt-Lbt
Jeans - Bershka
Sneakers - New Balance
Watch - Komono
Socks - SocksInBox.cz

Photographed by - Made by Boy

#fotimnikonem D7100

For more follow me on instagram / facebook / ASK.fm