Mám pohorky, konečně!

Už jsem to tuším jednou psal..jako dítě jsem hlavně díky mámě a občas díky prarodičům prochodil celé Beskydy, Vysoké Tatry a vlastně krom Krušných hor okusil každé české pohoří. Často jsem nadával, že mě bolí nohy, že je to daleko, že je mi zima nebo horko, že štípou komáři..prostě klasika, děcko si najde milion důvodů, proč už nechce do toho kopce šlapat. Občas se zadařily i husarské kousky, třeba když jsem ze strachu z výšek zbrzdil provoz lanovky na Skalnaté pleso. O tom ale někdy jindy. 

Chlapa kosmetikou neurazíš #5 + giveaway

Jsem člověk, co rád objevuje nové a nepoznané. Samozřejmě všechno má své meze =), ale když se jedná o kosmetiku, navíc přírodní, termální a z Itálie, kterou miluju, nebylo o čem přemýšlet. Značka Frais Monde není u nás moc známá, ale letmý pohled na jejich webovky a 30 letou historii firmy mi dávalo tušit, že si budeme rozumět. Kosmetika je založena na bázi sirné termální vody (ovšem síra je to poslední, co byste mohli z ní cítit) z oblasti Bagni di Repole v jižní Itálii a pánům je pak věnovaná řada Brutia. 

Za losy do Osla

V říjnu jsem si splnil další ze svých menších cestovatelských snů. Podívat se do Skandinávie bylo mým přáním snad od chvíle, kdy jsem slyšel na prvním stupni základky o Vikinzích, polární záři a neuvěřitelně krásných zelených fjordech. Bohužel, naši rodinu a mé kamarády to vždycky táhlo spíš na jih, takže jsem si na své skandinávské poprvé musel hodně dlouho počkat. A chtěl jsem tam čím dál tím víc, hlavně po čtení článků u Elišky a Terezky. Nakonec ale příprava celé akce #zalosydoosla byla přesným opakem. Ryanair vyprodával trasu Vratislav - Oslo za pár EUR, stačily dvě zprávy Sindy a Becce (Patrik mi už naštěstí důvěřuje :-* ) a o 15 minut později přistály čtyři zpáteční letenky za 20EUR/osoba v mailu. Vykašlat se na psaní výše zmíněných dvou zpráv, byly by dokonce za 9EUR. No nevadí. Rychlý pohled na hotely na booking.com znamenal taky jeho zavržení. Otevřel jsem tedy Airbnb a začal hledat nějaký pěkný byt v centru Osla. Výběr moc velký nebyl, nakonec se mi ale podařilo najít takový, co by nám neproděravěl peněženky a nevypadal jako jugoslávský apartmán v polovině devadesátých let. Jenže ouha, slečna majitelka nám rezervaci po dvou týdnech kvůli rodinným důvodům zrušila, ale byla překvapivě maximálně nápomocná a pomohla nám najít alternativy, kdy v jedné z nich jsme nakonec našli na dvě noci útočiště.