Rána, jako je to dnešní, nedělní, v oblibě moc nemám. Člověk se probudí po prohýřené noci o asi 5 hodin dříve, než by si on sám, ale i jeho tělo, přáli, desítky minut bloumá po bytě, bezmyšlenkovitě hledá, na co by se upnul, čím by začal, čím by toto pošmoulané, šedivé ráno otevřel a začal tak svůj další den a hlavně čím by si na tváři vykouzlil úsměv. Já jsem se dnes nakonec upnul na zázvorovo-citrónový čaj, který jsem si dovezl před pár dny z Londýna a s kterým jsem tam vlastně den co den vstával, ke všemu ještě v hrníčku, který jsem si tam pořídil.
