On the Leaf: Interview: módní fotograf Branislav Šimončík

Branislav Šimončík je jméno, které se v módní fotografii zejména u nás a na Slovensku stalo doslova pojmem. Je dvorním fotografem českého ELLE, slovenské EMMY nebo portugalského GQ. Před jeho objektivem stály celé zástupy supermodelek, celebrit a dalších hvězd. Několikrát ročně fotí v New Yorku, Miami, Los Angeles. Stál tváří v tvář Karlu Lagerfeldovi, ale stále třeba sní o tom, že jednou mu před fotoaparátem zapózuje také modelka všech modelek - Kate Moss.

Zdá se, že na co Braňo sáhne, to se mu daří. Za tím vším ale stojí také tvrdá dřina a neustálý koloběh mezi letišti, hotely a focením. V rámci projektu #CreativeTrail firmy Nikon jsem dostal možnost strávit s Braněm dvě hodiny, poznat ho blíže a popovídat si nejen o jeho práci, která je zároveň koníčkem.

Jak se máš a jak bylo ve Švýcarsku? (kde probíhalo focení editorialu pro Elle)

Dík, jsem trochu unavený, ale mám se dobře. Ve Švýcarsku nám trošku nevyšlo počasí, ale jinak tam bylo moc hezky. Chtěli jsme fotit panoramata, protože je tam krásná krajina a potenciál toho místa je obrovský, jenže jsme chytli vánici a museli tak sjet asi o 1000m níže, kde už se fotit dalo. Ale s výsledkem jsme spokojeni. Těšit se na něj můžete v lednovém ELLE, 16 stran + cover s Lindou Vojtovou.

V čem hledáš pro své fotografie inspiraci?

Sleduji pravidelně své oblíbené magazíny jako některé mutace Vogue, GQ a Elle a pak hodně webovky, které shromažďují veškeré editorialy, co vyjdou, takže mám přehled o aktuálních trendech. Poslední roky také vycházím hodně z minulosti, z fotek ze 60. a 70. let.

Jak se stal z Braňa Šimončíka fotograf? Myslím tím, jak se stalo, že z koníčka byla najednou práce?

Měl jsem štěstí, protože jsem v tom vyrůstal od malička, otec je totiž fotograf. Trávil jsem s ním spoustu času ve fotokomoře, přihlašoval mě do kroužků ke svým známým, fotografům, ale v té době mě to nějak nebavilo. Potom jsem se k tomu okolo svých dvaceti vrátil, hlavně k reportážní fotografii, kdy jsem hodně cestoval a fotil lidi na analog. Současně jsem pracoval ve velkém vydavatelství jako retušér a v té době přišly na trh první digitály. Jednoho dne jsem se dohodl, že pro jeden jejich časopis na zkoušku zkusím něco nafotit, no a jim se to moc líbilo. Dopadlo to tak, že jsem začal fotit módní story a portréty k rozhovorům do každého čísla. Po dvou letech jsem pak přešel z týdeníku do měsíčníku EMMA, který patří stejnému vydavatelství.

Aktuálně to musí být ještě složitější, protože fotografů je strašně moc. Dá se tedy říct, že jsi byl ve správný čas na správném místě?

Ano. Focení pro ten první časopis mě hodně naučilo. Vycházel jako týdeník a svou fotostory jsem měl v každém jeho čísle, takže jsem musel týden co týden vymýšlet něco nového a to znamenalo naučit se hodně rychle pracovat. Byla to prostě dobrá škola.

Řídíš se nějakým mottem?

Ne.

Styl tvé fotografie se vyvíjí v průběhu času. Ovlivňuje tě někdo? Známý fotograf, okolí..?

Hodně spolupracuji s Honzou Králíčkem a většinu věcí děláme spolu, jeho styl mne dost ovlivnil. Co se týče fotografů, tak v každém období to byl někdo jiný. Na začátku jsem měl rád Stevena Kleina, který mě hodně inspiroval, ale momentálně mám rád daylight, přirozenost. Myslím si ale, že tak jako při všem, ovlivňováni jsme nejen našimi vzory, ale prostředím, lidmi, momenty a take podněty jakými jsou film, hudba.

Co byla pro tebe zatím největší kreativní výzva?

Pokaždé je potřeba hned na začátku promyslet cestu, kterou chceme jít, ale mnohé je o improvizaci a spontánnosti. Mám to štěstí, že v posledních letech spolupracuji s profesionály. Stejně jako lokace, na kterých fotím, jsou rozmanité, protože hodně cestujeme. Na jednu stranu je to poměrně velká výzva realizovat náročná focení na místech, které ještě dobře neznáme, na druhou stranu neokoukanost přináší nový pohled na věci. Hodně času trávíme hledáním vhodných lokací pro focení, ať už v terénu, na internetu nebo i na Google maps.

A vzpomeneš si na nějakou lokaci, která byla dokonalá po všech stránkách?

Po světe jsou vychytané lokace jako Miami, Los Angeles, New York, kde fotím hodně a jsem rád, že ty města už poznám a vím, kde a jak by se co dalo fotit. Například Miami, tam je naprosto neuvěřitelné světlo a jednou jsme tam letěli fotit fashion editorial jen u bílé stěny, což spousta lidí nechápalo, ale to světlo je tam prostě tak dokonalé, že to tady nenafotíš. A taky jsme na Miami fotili jednu krásnou lokaci, první dům, který si tam pořídil Al Capone.

Stíháš si užít to město, kde fotíš?

Mnohdy vůbec ne. Letíš 13 hodin, vystoupíš, jedeš hledat lokace, další den fotíš a letíš zpátky domů. Mnohokrát nestíháš nic. Byli jsme s ELLE fotit v Tokiu a já vlastně ani nevím, jak Tokio vypadá. Když tě magazín někam pošle, tak tam moc volna nemáš, jsi tam hlavně kvůli práci.

A říkáš si, že se tam třeba vrátíš na dovolenou?

To si říkám hodněkrát, ale dopadne to samozřejmě jinak. Na dovolené chci totiž fakt vypnout a nic nedělat. Třeba v New Yorku jsem několikrát do roka, ale málokdy soukromě.

Focení editorialu je náročný kreativní proces, jak moc se na něm podílíš svými nápady? Zmínil jsi výběr lokace, jak je to potom se stylingem, outfity, make-upem..?

Když fotím pro magazíny, je to souhra několika faktorů, důležité je slovo kreativního ředitele, ale jsem rád, když se k dané věci vyjádří i ostatní členové týmu. Při komerčních foceních nebo kampaních má klient mnohokrát konkrétní představu, co se bude fotit a tam už ten prostor na nějaké výrazné změny není a z mé strany je to potom hlavně o lokacích, světle a způsobu, jak to nafotím. Co se týče make-upu a vlasů, tam záleží na modelce, kterou budu fotit. Většinou nám jde o přirozený vzhled. Ale je to individuální, každé focení podléhá jiným pravidlům. Je to o přípravě, sbírání materiálu, rešeršování a hledání vhodného konceptu.

Podílíš se pak na výběru fotografií, které budou v editorialu použity?

Buď fotografie vybírám sám anebo s kreativním editorem daného magazínu.

Stala se už někdy situace, kdy vybrali fotku, kterou tys nechtěl?

To se ještě nestalo. Mám štěstí, že spolupracuji s lidmi, se kterými máme podobné názory.

Beyoncé nebo Kim Kardashian?

Beyoncé.

Kdo před tvým objektivem byl pro tebe největší výzvou? Před kterým focením jsi byl nejvíce nervózní?

To byla Karolína Kurková. Byla to první světově známá topmodelka, kterou jsem fotil a večer před tím jsem byl hodně nervózní. Ale měli jsme perfektní tým a celé focení dopadlo skvěle. Nicméně toto mi v hlavě utkvělo nejvíc.

Chystáš někdy v blízké době výstavu?

Možná příští rok v Lisabonu, ale je zatím jen v úrovni úvah. Určitě by to bylo spojeno s GQ Portugal, protože pro něj hodně fotím.

Trávíš hodně času teď v Lisabonu, považuješ ho za svůj druhý domov?

Hodně se nám tam s manželkou líbí a celkem vážně uvažujeme, že bychom tam jednou chtěli žít. Máme tam spoustu známých, je tam moře, teplo, skvělí lidé.

Sem tam fotíš také celebrity a ty asi nejsou zvyklé na práci před objektivem..

Většinou už na to zvyklí jsou, herečky, herci, zpěváci. Navíc ti, co nás znají a věří nám, tak s těmi se pracuje nejlépe. Horší to je třeba s osobnostmi z oblasti vědy nebo literatury, z kterých někteří považují vážnost a formálnost za vhodný projev hlubokého člověka.

Kdo z hvězd nebo supermodelek ti ještě před objektivem nestál, ale ty by sis to přál?

Kate Moss, to je takový můj sen. A pak Penélope Cruz.

Stoupneš si někdy i před objektiv?

To raději ne, to nemám moc rád.

Fotky upravuješ až doma nebo třeba i na hotelu?

Někdy předběžně na letištích, v hotelu, ale pokud jde o retuš, tak to až doma nebo v kanceláři. Na notebooku mi to moc nejde, ta obrazovka je malá.

Která část focení tě baví nejvíc?

Ten moment, kdy začneš fotit a od první sekundy cítíš jisté propojení. Občas se ti podaří vyfotit někoho tak, že vypadá na fotkách mnohem líp než kdy jindy. Anebo lépe řečeno, úplně jinak jako kdykoliv jindy. Z toho jsem pak nadšený.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

Všechno považuji za úspěch, protože od chvíle, co fotografuji, tak se všechno pěkně vyvíjí. Pochopitelně si to vyžaduje stoprocentní nasazení, hodně energie a trpělivosti. Moc si toho všeho vážím a jsem za to vděčný.

A co tě čeká nejblíže?

Focení prezidentských kandidátů do portugalského GQ, kterému se teď s Honzou Králíčkem hodně věnujeme.

Měl jsi a možná ještě máš projekt Cash Money Brothers, plánuješ nějaké jeho oživení?

Pořád ten projekt nosím v hlavě a občas na něm pracuji a ve výsledku by z toho měla být kniha. Ta by obsahovala takové netypické momentky s různými celebritami. Tím, jak se posouvám ve své kariéře a dostávám se stále k zajímavějším a známějším lidem, tak se ta sbírka fotografií rozšiřuje. Bude hodně těžké nakonec udělat finální výběr.