An Imperfect Christmas Tale

Bylo brzké a trochu mrazivé listopadové ráno, po sněhu ale stále ani památky. Slunce se jen těžko prodíralo hustými větvemi a jehličím jeho statnějších a vzrostlejších sourozenců. Už od vyklíčení semínka byl tím, kdo zaostával. Ale snažil se, protože věřil, že se dá dokázat mnohé, jen musí chtít. Vytahoval se za sluníčkem, všechny své síly soustředil na to, aby uzmul kousek jeho paprsků a energie pro sebe. Jenže když tak urputně rostl směrem vzhůru, zapomínal se zároveň roztahovat do stran, pouštět větve a obalovat je jehličím, aby se mu lépe dýchalo a skryl svůj sice dlouhý, ale tenký kmínek. 

Najednou uslyšel hlasy, za chvíli řinčivý zvuk motorové pily. Konečně, zaradoval se. Dnes přišel den, kdy ho naloží na náklaďák a odvezou k lidem do města, kde si ho někdo vybere a doma pak ozdobí do svátečního a on tak bude moct provonět celý dům, rozdávat radost a úsměvy. Jenže dělo se něco divného. Lidé odnášeli všechny jeho sourozence, jen jeho si nevšímali. Nechápal to, přece se tak snažil, aby z něj vyrostl vysoký strom. Pak to ale uviděl, stín ho prozradil. Dlouhá tenká tyčka, z které sem tam vyrůstala chudší větev. Rozklepal se, cítil se bezmocný. Celou tu dobu se tak snažil dohnat své bratry a bylo to k ničemu. Zapomněl, že jen výška statný strom nedělá. 

Najednou ucítil pálivou bolest a rachot. Zajásal, lidé se rozhodli, že si ho nakonec také odnesou. Netušil, co za bolest ale teprve přijde. Večer je všechny vyložili vedle obrovského supermarketu a naskládali do řady podle výšky. Druhý den ráno začali chodit první zákazníci a vybírat si, který stromeček si odnesou s sebou domů. Jeho ale míjeli. Občas jej přesunuli nebo vytáhli, aby zjistili, že ho nechtějí a vrátili ho zpět. Slyšel všechny ty posměšné řeči a urážky. Jak je vychrtlý, tenký, vypelichaný, seschlý, nesouměrný, pokroucený, ošklivý, nemocný, mrtvý, škaredý, že ho neměli vůbec řezat a vozit, ale nechat ho tam, kde rostl. Nebo ho měli rovnou naštípat na dříví k topení a z těch pár větví udělat adventní věnce. 

Byl na dně. Proklínal den, kdy vyklíčil. Cítil se najednou neuvěřitelně sám, ztracen, bezmocný, plný beznaděje, smutku a vzteku. Dny a noci plynuly, Štědrý den se rychle blížil, stromečků ubývalo a on dál musel trpět posměšky a pomluvy. Sem tam s ním hodili nebo zatřepali, nikdo na něj nebral ohled, stal se naprostým vyvrhelem. Setmělo se, byl večer 23. a on tam zůstal s několika posledními. Co s ním bude, když si ho nikdo neodnese? Co se stane? Co s ním provedou? Bylo mu to jedno. Vzdal to. Chtěl zmizet, neexistovat, nebýt. 

Prodavač začal uklízet, blížil se konec směny. Najednou se tam objevila mladá žena, v tlustém pleteném svetru a džínách, s kulichem na hlavě, z kterého čouhal dlouhý blonďatý cop. Oči jí jiskřily radostí, ve tvářích se úsměvem tvořily dolíčky a líce měla červené od chladu. Rychle si prohlédla opřené stromečky, na každý si sáhla a pohladila ho po větvích. Dotkla se i jeho. Poodstoupila, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Pak je otevřela a ukázala na něj. Prodavač na ni nechápavě civěl a třikrát se zeptal, jestli opravdu myslí toho ubožáka. Zpražila ho pohledem a křikla na něj, že jen povrchní lidé nevidí vnitřní sílu a krásu. Nechala si ho zabalit a naložit do auta. Ještě ten večer ho postavila do stojanu a nazdobila. Nemohl tomu uvěřit. Po tom všem, co si prožil a nakonec to vzdal, se ocitl v domově plném lásky, kde se mu dostalo té nejlepší péče. Už od dveří slýchával, jak se návštěvy ptají, co to tak krásně v bytě voní. Když je dívka poté zavedla do obýváku a ukázala jim jeho, jen nevěřícně hleděli. Někteří si neodpustili jízlivou poznámku o pokrouceném ubožákovi, čímž si vysloužili její všeříkající pohled. Díky tomu, jak se celé roky snažil růst do výšky a zapomněl růst také do šířky a pouštět větve, jeho míza byla mnohem koncentrovanější a tak teď voněl jako deset statných stromů dohromady. Byl konečně šťastný. Rozdával radost té, pro kterou se stal dokonalým. Ona totiž viděla jeho vnitřní sílu a krásu, sic skrytou pod nedokonalým zevnějškem. 

Přeji všem krásný vánoční čas plný pohody a lásky..

Obrázky: pinterest.com