Na nových základech

Mámin byt v mé rodné Karviné jsem vždycky miloval. Cihlový pětipodlažní dům z přelomu 50. a 60. let totiž v sobě ukrývá velmi prostorné jednotky. Kdo kdy poznal rozdíl mezi cihlovým a panelovým domem, nejspíš mě pochopí =). Máma má okna kuchyně a obýváku orientovaná na jih a to znamená, že po celý den je v těchto pokojích přemíra světla, kdežto ložnice s okny na sever zase poskytuje v horkých letních dnech chladivý únik. Naprosto ideální dispozice. 

Neděle netradičně

Čím dál tím více cítím potřebu zmizet z města. Zmizet pryč od davů lidí a turistů. Zmizet do míst, kde mě obklopí zeleň a budu daleko od všeho toho ruchu. Zvláštní je, že se to netýká ale zahraničí. Když se rozhodnu vyrazit do Berlína, Londýna, Paříže..všude tam jsem rád součástí toho velkého lomosu lidí. Ale tady v Praze, tady mi to čím dál častěji vadí (možná to bude částečně i tím, že pražský magistrát udělal z Václavského náměstí jedno velké feťácké doupě korunované prostitutkama).

Narozeninový wishlist

Když se přiblíží TO datum v kalendáři, tak někteří jásají a šampaňské odšpuntovávají už týden před, ti ostatní se zděsí, sprásknou rukama a na hlavě se jim přebarví dalších pár vlasů do šedivého odstínu. Narozeniny. Jedněmi milované, druhými nenáviděné. Ať už tak či onak, je to jen datum, číslo v kalendáři a koneckonců nejdůležitější je stejně to, na kolik se cítíme tam uvnitř my sami.