Jdeme do toho!

Každé jaro ze všech stran na nás útočí zaručené návody na detoxikační kůry. Vždycky jsem nad tím ohrnoval nos a říkal si, že tělo se přece umí detoxikovat samo. Jenže toto jaro na mě dolehla “jarní únava” jako ještě nikdy před tím. Potíž vyhrabat se ráno z postele, i přes delší a dobrý spánek se ve čtyři odpoledne nacházím v totálním útlumu a kdyby to šlo, zabořím hlavu do polštáře a asi normálně spím jako by byla noc. Prostě totální letargie. Neuvěřitelný problém se přemluvit k nějaké činnosti (byť i návštěvu wellness části fitka, o cvičení raději ani nehovořím). Nechuť vařit, uklízet, mluvit na lidi. Stav, který mě upřímně letos opravdu zaskočil. Řekl jsem si A dost! 

Lépe vidět

Od mala trpím na jednom oku tupozrakostí. Je to vlastně i jediný důvod, proč ještě nesedávám za kniplem letadla (a zřejmě asi nikdy ani nebudu, protože je to zatím stále neléčitelné). Druhé oko mám naštěstí zdravé, byť i ono potřebuje půl dioptrie korekce na dálku. A tak brýle nosívám do kina, při řízení auta nebo na přednášky (abych viděl na projekci). Často je ale nasadím i při práci s počítačem, připadá mi, že nemám na konci dne oči tak moc unavené. A protože jsem už po osmi letech fakt potřeboval nové obruby, řekl jsem si, že by bylo fajn si nechat i oči celkově vyšetřit a třeba se poptat, zda by se s tou tupozrakostí přece jen něco nedalo dělat (doba od prvních laserových operací přece už pokročila). 

Coffeetime + soutěž!

Jednoho sobotního rána plného líbivé pohody jsem se za značně hlasitého zpěvu Adele z ničeho nic rozhodl naložit se do horké vany a nechat ještě chvíli okolní svět mimo dohled mých myšlenek. Vana byla plná, Adele přešla z Hello přes Send my love a I miss you až k When we were young, když mne začal do nosu štípat smrad. Něco se pálilo. Při tom bleskovém výskoku z vany a běhu do kuchyně jsem se málem natáhl na naši dřevěnou podlahu jako předložka z tygra, abych v zápětí uviděl rozteklou černou hrůzu s několika tančícími plamínky. Při tom ranním blouznění jsem zapomněl, že jsem si dal v moka konvičce vařit kávu, která nejen že vyvřela na sporák, ale taky to pod náporem teploty vzdalo plastové ucho, které se doslova rozteklo. Pohoda fuč, kafe fuč, konvička fuč a vidina hodinového drhnutí přede mnou.