Nervózně koukal z okna a hleděl na lidi na chodníku. Páteční večer byl vždycky tím večerem. Večerem, kdy netrpělivě čekal na mámu a sotva ji tam dole uviděl, běžel přilepit ucho k vchodovým dveřím, aby je mohl otevřít dřív, než ona začne vůbec hledat klíče. Když ho zahlédla, usmála se na něj, vlepila mu pusu na líco, kterou on oplatil krátkým objetím, při kterém z něj zase vyhrklo: Tak kam? Kam zítra, mami? Soboty totiž znamenaly výlety. Někdy jen takové nenáročné, to hlavně v létě, k horskému potoku v Horní Lomné. Nadýchat se čerstvého vzduchu (který v Karviné budete marně hledat ještě desítky let), osvěžit se v ledové vodě, i když teplota ve stínu se blížila třicítce, dát si ve stánku malinovku a skvělý hruškový frgál. Časteji to ale byly pěší túry po Beskydech, Javornících nebo Jeseníkách. Co výlet, to jiná hora, jiný kopec, nové zážitky a vzpomínky.
