Where you sleep, make love and hear the heart

Asi je to pozůstatkem z dob panelákových, že mnoho lidí považuje ložnici za místo, kde by se měli pouze vyspat, že vlastně stačí, aby velikostně pojmula letiště a nějakou tu skříň na ošacení, kytku, možná toaletní stolek. Je mi to proti srsti. Doslova nenávidím stísněné prostory a trpím, když v něčem takovém musím spát. Nedá se mi, budívám se během noci, ráno vstávám s bolavou hlavou, protože vzduch je v takové malé místnosti vydýchaný, trpím. Místo, kde spáváme, by mělo být v naprostém souladu s naší myslí. Vždyť kde jinde se necháváme unášet sny, dovolujeme myšlenkám se zformovat a odkládáme mozek k zaslouženému odpočinku. Jestli alespoň v jedné místnosti má být vše dokonalé, kde se budeme cítit uvolněně, tak právě v ložnici. Copak jsme už zapomněli, že kdysi lidé spali v prostorných světnicích, nejprostornější místnosti v domě? Jak velké ložnice mívali na hradech a zámcích? V jak velkých ložnicích laškovali v prvorepublikových filmech? Byly obrovské. Často stejně velké, jako obývací pokoj s jídelnou dohromady. 

To build a home

Domov. Místo, kam bychom se měli vracet nejraději, z cest, z práce, z návštěv.. Misto, které nám pomáhá relaxovat, odpočívat, ve kterém se cítíme bezpečně a poklidně. Svůj pohled na to, jak by měl můj domov vypadat, utvářím už od dob, kdy jsem tahal za sebou kačera a moje kolo mělo ještě pomocná kolečka. Tehdá jsem snil o vlastním pokojíčku se stěnami v barvách námořnické modři, s velkou mapou světa, glóbem, skřínkami z ořechového dřeva, velkým starožitným psacím stolem a pohodlným koženým křeslem, na zemi jednobarevný červenohnědý koberec, připomínající mořské dno.. Taková soukromá kajuta kapitána obrovské zaoceánské plachetnice. 

Colouring your mood

Přemýšleli jste někdo z vás nad tím, jestli a jak ovlivňují barvy vaše pocity, náladu, den..? Já už mnohokrát a mám nesčetně potvrzeno, že barvy jsou mnohdy detailem, který dokáže udělat den lepším, smutnějším, náladovějším, veselejším.. Každý určitě zná ten pocit, že v těchto sychravých dnech se udržet v dobrém rozmaru je těžší než v létě plném světla nebo kupách sněhu zalitých sluncem (ne, opravdu si to nepleťte s tím občasným popraškem a blátivou břečkou všude okolo, která teď panuje ve městech). A co pak teprve s člověkem asi dělá kancelář vyvedená v tmavých nezáživných barvách, v které sedíte minimálně třetinu svého dne.. Naučil jsem se proto obklopit se aspoň barevnými maličkostmi, třeba veselým výstřižkem z časopisu, fotkou rodiny, přátel, nějakého zvířete (už přes rok žije moje plocha v počítači tímto snímkem, který ve mne evokuje pocit, že budoucnost je plná příjemného "světla" a naděje; nemohu si pomoct, ale neuvěřitelně mě dokáže povzbudit a dodat aspoň trochu pozitivní energie po náročném meetingu).